Recenze: Šárka Medková - Cesta do blikajícího pekla

Příběh zoufale uvěřitelný, protože skutečný. Člověku při čtení vysychá v krku, když si uvědomí, jak křehká je lidská psychika a jak snadné, ach, jak snadné je klopýtnout...

 

Příšerná kniha. Příšerně neodložitelná. Člověk prakticky od začátku ví, jak to bude dál, protože to prostě jinak být nemůže, děsí se toho předem, vlastně to ani nechce vědět - a přece nemůže knihu odložit a dál se zatajeným dechem sleduje ten stále se zrychlující sešup po šikmé ploše, ten neodvratný pád až na samotné dno. Už už to vypadá, že je hrdinka ze závislosti jakžtakž venku - a bác ho, zase to "posere". A jede to stále dolů a dolů, hloub a hloub. Do poslední stránky není jasné, jak to vlastně dopadne. Dostane se z toho? Nedostane?
O závislosti na automatech asi slyšel každý, ale málokdo z nás má osobní zkušenost. Mně o takových lidech vypráví občas dcera, pracující v gastronomii, bývají to příběhy jejích kolegů, kteří měli našlápnuto na celkem dobrý život, než všechny naděje, plány a šance naházeli do bedny. Příběhy děsivě podobné tomuto.
Knížku jsem zhltla na dva zátahy. Trochu mě rušilo, že první polovina je poměrně popisná, zatímco druhá se podobá spíše souhrnnému záznamu bez větších detailů. To je proti první části dost odlišný způsob vyprávění a poněkud mi ten přechod skřípal. Na druhou stranu, kdyby autorka udržela podrobnější styl, byla by kniha jistě dvojnásobná a to nevím, zda bych dokázala dočíst. Ne kvůli způsobu psaní, ale kvůli ději, tak děsivě předvídatelnému a neúprosně katastrofickému. Už takhle jsem na knihu několik dní myslela neustále a myslím vlastně dosud. Člověka nemůže nenapadnout myšlenka, že autorka takovým peklem prošla...
Jediné, co mi připadalo maličko nepravděpodobné, byl postoj Milenina manžela Jirky. Ale kdoví, možná takový anděl existuje.
Cesta do blikajícího pekla určitě stojí za přečtení. Mně se dostala pod kůži a budu na ni ještě dlouho myslet.

A doporučila bych ji jako povinnou - ale opravdu povinnou! - četbu všem náctiletým.