Dvojrecenze: Maryla Adamcová - Krycí jméno Hortenzie + Hra tety Hortenzie

Vy neznáte majora Smithe? To máte ale smůlu... Nebo štěstí? Jak se to vezme. Tenhle typan a tulák po mezihvězdných dálkách stojí za poznání. Ovšem je otázkou, zda známost s ním není další z potíží, které major řeší (a způsobuje)

Krycí jméno Hortenzie

Tuhle "scifárnu" jsem začala číst jen ze zvědavosti. Hodnocení na DK nebyla příliš hystericky nadšená (abych to řekla taktně), nevěděla jsem tedy, co mám čekat.
Ale nemůžu si pomoct, mně se to líbilo. Svět, kde nejsou monstra, jen lidé všeho druhu, vesmír, kde se na vzdálených planetách mluví slezsky, kde se postavy jmenují Česnek a Švindl (podezírám autorku, že různých odkazů a tajenek je tam víc, jen jsem je nedokázala odhalit) a kde se dokonce ví i o Hliníkovi, co se odstěhoval do Humpolce.... takový svět prostě nelze nemilovat.
Major Smith je přesně ten týpek, jakého popisuje anotace: potíže buď řeší - nebo je způsobuje. Oboje s lehkostí a nonšalancí. Osobně si ho představuji jako kombinaci sympatičtější verze Draco Malfoye a mladého vydání Jiřího Kodeta.
Tím se ale dostávám k velké slabině, a sice k popisům. Ty tu totiž prakticky chybějí. Nevíme prakticky, jak kdo vypadá, jak je projektována kosmická loď, jak si máme představit různá ta udělátka, o nichž se v knize mluví... To je velká škoda, protože autorka očividně psát umí a větší podrobnost by dodala její knize šťávu a barvu.
Další výtku mám k některým jazykovým nešvarům (kolikrát je použito "až tak", velký zlozvyk naší doby!) a bohužel i k chybám, které v knize zůstaly.
Naopak pochválit bych chtěla neuvěřitelné množství přímé řeči, na které je vlastně celý děj postaven. Jako autorka to dovedu ocenit.
Jedno musím přiznat: jakmile jsem tento díl dočetla, okamžitě jsem sáhla po druhém. Major Smith, který vlastně vůbec není major Smith, vás prostě okouzlí, ať chcete či nechcete. 

Hra tety Hortenzie

Ano, vesmír je malý. To je dávno známé. Přinejmenším každému, kdo četl tuhle knížku.
Skoro bych mohla jen citovat recenzentku Bess.h, která to moc pěkně shrnula.
I v druhém díle se setkáváme s majorem Smithem, který není tak docela major Smith a v podstatě je tak trochu mrtvý, což mu ale nebrání, aby jako obvykle potíže řešil a způsoboval.
Po přečtení jsem měla pocit, že chybí třetí díl. Příliš mnoho otázek zůstalo neozodpovězených. Stále nevíme, co se stalo Johnnymu Doe. Co je dál s Oldou. Osobně jsem nepochopila ani to, kdo nebo co je vlastně přesně teta Hortenzie, o strýčkovi Jeronýmovi ani nemluvím. Opět je tu velmi málo popisů a příběhů jednotlivých osob, což je vážně převeliká chyba.
Možná je to jen moje tupost, ale poslední věta celé knihy mě naprosto zmátla a vůbec jsem ji nepochopila. Prozrazovat ji ale nebudu :-)
Ale jak už tu zaznělo, je to scifi, kde se vystřelí jen párkrát a bez fatálních následků, kde se postavy nezmítají ve vypjatých vášních, kde se nevraždí lidé ani monstra, kde je zkrátka všechno tak nějak víceméně na pohodu.
Pro ortodoxní scifi fanoušky tahle kniha není. Což je pro mě dobře, protože mě scifi moc nebere.

Tohle se mi líbilo. Přes všechny výtky a námitky. Chci třetí díl! 

Hodnocení: ****