V České republice není moc Sabirů, to je pravda. A takových chytrých a všestranně nadaných ještě méně. S tím „všestranně“ záměrně přeháním, abyste měli pocit, že jsem pořádně "namistrovaná svině bůvíodkám“.
Nemusím tajit, dříve jsem to měl jednodušší. Na nejfrekventovanější otázku „odkud jsi?“ jsem odpovídal jednoduše a pravdivě: „z Moskvy“. Pak rozhovor většinou vázl, hlavně s pány… Byl jsem považován jenom za chodící symbol sovětské okupace, za lidského potomka tanku s kanónem. S rostoucí popularitou „ben Ladenů“, všemožných Muhammadů a zlověstných Ali, zájem mých náhodných známosti se přesouval více k jménu. „Samir, jo, Sabir… to ale není ruské jméno, že ne?“ tázali se sečtělí zvědavci, promiňte za kitsch, s přimhouřeným okem, jakoby právě odhalili kosmický zločin. „Ano, to je perské jméno a v překladu znamená trpělivost a vášeň, něco jako anglické passion,“ jsem trpělivě vysvětloval. Často se stává, že člověk nevydrží a některým obzvláště povrchním lidem odpovídá nedbale, s nádechem sarkasmu a záměrně nepravdu. Zdá se, že lide schválně hledají potvrzování těch nejzrůdnějších představ o určitých místech a lidech, které z nich pochází. Tak proč je v tom jednoduše nenechat?
...Proč to tak ale lidi máte? Je pravda, že to není jenom typický český problém.
Před pěti lety jsem byl ve Španělsku na dvousemestrálním studijním pobytu. Španielové mají „jiný uši“ a tak jsem byl celou dobu Javier (jako Bardem!) a nikoho ani nenapadlo (dokud jsem neotevřel ústa), že nejsem jejích. Společenské faux pas vznikalo v momentě, když jsem na otázku „de donde eres?“ odpovídal, že jsem z České republiky. Česko v té době bylo pro španělskou mládež jenom synonymem k „Topolánku s pinďourem v El Pais“ a „BeČerovce“. Upřímně řeknu, sralo mě to za Čechy i za sebe. Bránil jsem a hájil česká pole a háje a říkal jsem obhroublým španělákům, že takhle by to nešlo a že kromě Prahy tu máme ještě další města, která jsou plná hezkých lidi, klubů a nádherných koutků. Jsou tu řeky, hory a kua Krumloff! No teď je jích tu plno, alespoň v Brně. Chodí ve skupinkách, ztracení v překladu a komunikují jen mezí sebou, jako by se nás tu štítili. Vraťme se ale ke mně.
Tatínka mám čistokrevného Bakince z prastaré rodiny. Maminku mám Ruskou. A já jsem prostě z některých úhlů hezký kluk. Pleť mám bělejší než vy všichni dohromady, nos mám větší a výraz v tváři je takový mírně nebezpečný, ale charismatický, pro milovnice zpěvačky Řihanny i „sexy“. Takový ten ostře řezaný kojotí xicht, který vyvolává znepokojení, když se někde o samotě zdržuje. Nemusím tajit, všichni mě spojuji s ruskou mafii a do nekonečná se mě ptají „jak to u nás tam chodí“. Poslední dobou se snažím odpovídat upřímně, že nevím. To protože už mám z okolí strach a musím se integrovat - abych přežil! Kdybych nebyl tak chytrý a všestranně nadaný, tak mám problém i s prací. Bylo období, těsně po ukončení univerzity, kdy mi na sto rozeslaných CV přišla jenom jedná odpověď „bohužel, vybrali jsme kandidáta, který lépe odpovídá požadavkům této pracovní pozice.“ Kdo koho se pak má ale bát? Vy mě? Nebo já vás? Píšu to, protože kašlu na karmu, stejně mi žádnou nedáte, protože mnohé neuvěřitelně štvu svým jménem, xicthem a levicovým smyšlením. Nebo možná mi nějakou naklíkáte ze shovívavé slušnosti a oceníte můj cizinecký výkřik. Dokud ale Rusové pro vás budou „obhroublými mafiány“, Sabirové „prapodivnými islámisty, kteří nesdílí nedosažitelné evropské hodnoty“ a levicově smýšlející lidi „komunisty a bolševiky“, budeme mít problém. A budeme-li mít problém "my", budete jej mít i vy, neboť vám budeme pořád kazit náladu svoji přítomnosti.
Jako bývalý cizinec jsem svůj úkol splnil. Naučil jsem se jazyk a stále se zdokonaluji, mám vztah k českosti - těžkosti a venku vystupuji jako ctěná součást ctěného českého národa. Dovolte mi tedy přestat být přitaženým za vlasy cizincem. Už dávno se za něj nepovažuji... Když to řeknu takhle pitomě, (neboť mezí čtenáři tohoto článku se určitě pár pitomců najde): proč člověk má platit české daně, být zodpovědný za svoje činy podle českého zákona a přitom být považován za cizince? Oxymóron!
