Cejl

Je něco po deváté večer a na brněnském Cejlu je stále hodně lidí. Studenti, vychází z koleji Wind Point a míří do hospod. Pracující neoproletarát se vrací z odpolední směny a spěchá do Inter Sparu pro nákup. Bílá masa se mísí s hlavními obyvateli této bizarní ulice – s cikány.

Parkoviště před Inter Sparem je plné aut. Mezí nimi, jako krysy v pološeru pouličního osvětlení pobíhají mladé cikánské holky, homosexuální prostituti a jeden transsexuál. Vypadají příšerně a v jejích hloupých a nešťastných tvářích jsou již rozpoznatelné příznaky chronických chorob. Své služby nabízí každému, kdo parkuje vůz nebo se chystá odjíždět. Pasáky těmto mladým „dámám“ dělají většinou jejích blízcí:  bráchové, strejdové a partneři, kteří jako duchové postávají v odlehlém parku.

Inu, Cejl je krásná ulice. Její obě strany lemují z velké části staré secesní domy, v nichž se kryjí nádherné, chytře plánované prostorné byty s vysokými stropy. Každý takový byt je snem brněnské neubytované mládeže. Jedním s cílů města Brna, jehož velkorysé cíle a záměry dobře symbolizuje nedávno vystavený „Orloj“ na náměstí Svobody, je v rámci politiky Městských zásahů „vytvářet v negativní zóně města Brna víc pozitivních bodů.“ V současné době mezí takové pozitivní body lze zařadit pouze Divadlo a loutkové muzeum Radost, kavárnu s nadpisem „dobrá kavárna na špatném místě“ a studentské koleje Wind Point. Rovněž bývalá vězníce pro politické vězně by měla brzy se stát multimediálním studentským kulturním centrem. Zkrátka dobře, naše brněnská „sluníčková“ administrace v čele s bakalářem Romanem Onderkou, MBA již v průběhu mnoha let něco „schvaluje“, „podporuje akce, invence a nápady“ a také na každém zasedání zastupitelů „bere nějakou novou výzvu.“ Nikdo ale z těchto lidi nepřemýšlí jak opravit systémovou brněnskou chybu, která kromě smutku a nenávistí již brzy začne plodit i epidemii pohlavních onemocnění. O romské děti a mladé lidi v Brně nikdo v pozitivním slova smyslu nepřemýšlí. Proč také? To není populární: obyčejní lidé by pro Cikány nevybudovali ani plynové komory s argumentem „to jim máme jako z daní platit za plyn? Ať si trhnou... raději je vystřílet.“

Mám dobrou intuici a také takový ten správný feeling, který může mít pouze společenský psanec. Tuhle roli mi totiž brněnská společnost nabízela také. Poprvé se to stalo v průběhu přijímacího řízení na gymnasium Jarošová. Psycholožka tehdy nedoporučila vedení školy mě přijmout mezí žáky tohoto prestižního gymnázia s odkazem na moji nedostatečnou inteligenci. Soudila tak na základě svého vlastního vyhodnocení moji analýzy černého mráčku, který mi v soukromí její kanceláře tehdy připomněl pouze „černý mráček“. Vím tedy jak s „černými hubami,“ které nemohou argumentačně zahnat nespravedlnost na nich páchanou, veřejné a vzdělávací instituce zachází.

Brněnští cikány nemají co dělat uprostřed města v bytech, za které neplatí. V tom se shodneme. Tyto lidé ale potřebují mít možnost se v několika dalších generacích sociálně napravit. Aspoň někteří z nich musí mít možnost se vzdělávat ve sportu, v hudbě a jiných oborech, které jsou blízké jejích genetickým předpokladům. Řečeno s Marshalem Mcluhanem, Romové patří mezi etnika, jejíchž „pravá hemisféra“ dominuje nad „levou“, čili jejích emocionální inteligence předčí jejích racionální kapacity. Na svých cestách světem, jsem ale navštívil místa, kde cikány zažívají šťastnější každodennost, než ty „naše“ ubohé „cikorky“.

Závěr: Dejme naším cikánům možnost narovnat slepený toluenem křídla, a třeba jednou to co jim bylo zakázáno (tedy kočovat) jim bude znovu vráceno. A oni pak sami odjedou tam, kde jim bude lépe. Anebo budou užiteční zde. Aby se tak stalo, je ale potřeba jim vrátit jejích identitu, kulturu a jejich dějiny, o kterých oni už vůbec nic neví.