Stůj, člověče český a evropský a považ, že se opět pohybuješ na ostří nože! Ať máš jakýkoli názor, nikdy si nemůžeš být jist, co i Tvým jménem je projednáváno tam nahoře v honosných palácích pražských. Přeješ si snad být svědkem vzniku druhého sovětského svazu? Buď euroskeptik a zastav to šílenství! Ano, ty. Zdroje revolučních a reformních změn, zlidštělí bohové, je vždy jednotlivec. A hloupý dav je nástrojem jeho moci a vůle.
Kdo je euroskeptik? Většinou ten, kdo nemůže pochopit a nesnese sledování zvěrstev, které se momentálně dějí v evropském parlamentu. Důvody, které k tomu mají jsou různé, ale jejich nepřítel rozhodně není sjednocená Evropa, ale Evropská unie. Můžeme říci, že euroskeptik je člověk, který odmítá špatně směřující vývoj v Evropě, která se již de facto civilizačně sjednotila již na konci 19. století. Euroskeptik vlastně obhajuje dobrou a sjednocenou Evropu. A bojuje proti jejímu největšímu škůdci: A tím je Evropská unie.
Za onou zástěrou strašlivé byrokracie se ukrývají intriky těch nejsilnějších evropských zemí, kterak vymýšlí další plán, jak mít moc nad celou Evropou. Tomu nelze přihlížet. Musí se mezi těmi národy objevit onen vyvolený člověk, který dovede rozvrátit ono zkorumpované doupě plné papalášů placených za občasné blábolení a navždy spoutat ony národy, aby jim zašla chuť po moci plodící jenom zkaženost. I takový má být jednotlivec, o němž již byla řeč.
Evropa se sjednotí jedině pod schopnou pevnou ruku, nezdolnému duchu, mohutné opoře, se kterou se nemohou změnit prostí občánci volení z parlamentu. Hle, nechť vstoupí mezi nás ten vítězný, který dokáže vést Evropu za jedním cílem, když je toho třeba. Nechť věčně znepřátelené národy ustanou ve sváru a spojí se v přátelskou svornost, když jim rozkáže ten, jenž je personifikací boží – evropský císař. Velký vládce, který umí vést a spravedlivě vládnout - vládou ne nepodobnou osvícenskému absolutismu, řekněme. Císař s potenciálem než kdy měli jeho předchůdci starého Říma, Němci či Byzantinci.
Takový obří kolos ekonomicky a politicky rozmanitý, jako je jednotná Evropa, není možné řídit demokraticky. Demokracie je vláda těžkopádná, která je funkční u menších států, kde jsou jednotlivé vztahy blízké a je možné nějak udržovat zdravý chod vlády lidu. Ale rozhodně se tím nedá řídit celý kontinent obývaný nepřeberným množstvím rozličných národů a ras rozdílných (cílů) a které mnohdy nesouhlasí mezi sebou. Bláhový je ten, kdo si myslí, že by vedle sebe mohli žít Slované a Němci v míru. Moderní Evropská Unie je největší nepřítel evropské solidarity – silnější celky se snaží pomocí zbytečné, nesmyslné a nepochopitelné byrokracie uštvat malé národy. Nejde o nic jiného než o pomalou válku bez krve, plnou intrik.
Pakliže má být Evropa jednotná a nemá dojít ke kulturní úpadek národů v ní žijících kvůli zhoubné globalizaci, rozhodně budiž vyvážen poměr mezi soustředěným a odstředivým řádem v budoucí Evropě. A ta bude stabilně fungovat pouze, bude-li jejím sjednocovadlem osoba císaře a jeho výkonný dvůr, s nímž budou všechny státy svázány personální unií (bez rozdílů republik a monarchií, prezident či král má být již ze své přirozenosti dobrý vazal a rádce). A bude v Evropě příjemněji. Národní státy si budou žít svůj život a budou se rozvíjet do sfér blahobytu vstříc lepším zítřkům a jediný jejich pán bude svatý císař. A až on v nouzi rozkáže, spojí se tyto národy a vytáhnou svorně jako bratři za společné (=evropské) zájmy! Ať prací nebo silou. Bojuj za tyto myšlenky, euroskeptiku, jinak nebude zbytí a zvítězí tvůj nepřítel. Hanba Evropské unii! Ať žije Evropa! Ať žije císař!
