Výzva – Národe, probuď se!

Jsme svědky glajchšaltace našeho školství, veřejnoprávních médií, soudů, policie a dalších institucí státní moci, o systematickém rozkrádání ani nemluvě, ale stále žádné statisíce v ulicích!

V poslední době se píše a diskutuje o protestech Rumunů proti zkorumpované vládě. Svého času protestovali Slováci (viz kauza „gorila“), Francouzi zase proti nehoráznému obejití parlamentu prezidentem Holandem (viz okleštění zákoníku práce), ale co my? Opravdu musí u nás nastat krize jako v Řecku nebo mzdy spadnout na úroveň Rumunska, aby to náš národ vytáhlo od televizních seriálů či od plného půllitru protestovat na Václavák? Opravdu musí přijít každý měsíc jeden teroristický útok, aby lidé začali konečně aktivně bránit svou svobodu a přestali po sobě nechat šlapat?

Já tvrdím, ač se na mě spousta lidí za to nejspíš hodně namíchne, že pasivita, rezignace, výmluvy, že „to je marný“…, že toto „občanské zlenošení“ je pro náš národ, a stejně tak pro jiné zpohodlnělé národy, mnohem větší existenční ohrožení než ilegální masová migrace, terorizmus, negativní stránky EU, neomarxizmus a multikulturalizmus dohromady! Národ, který je pohodlný a zbabělý natolik, že mu nestojí za to opravdu bojovat za vlastní svobodu a nezávislost, není svobody a nezávislosti hoden a bude převálcován. Kým nebo čím, není podstatné. Jestliže je hráz prohnilá a popraskaná, tak ji voda zákonitě prorazí, a je naprosto jedno, jestli ta voda je sladká, slaná, čirá, zelená nebo zamořená tunami splašků a toxinů…, problém je prohnilost hráze, která vodnímu tlaku již nedokáže čelit. Nebudu vyčítat vodě, že tu hráz protrhla, budu dávat vinu těm, kteří hráz neudržovali, těm, kteří ji nechali zchátrat!

A mám-li být upřímný, tak nemohu mlčet. Každý z nás, kdo mlčí, kdo aspoň občas neprotestuje, ignoruje, co se kolem něj děje, vymlouvá se, že nic nezmění, každý takový nese svůj díl spoluzodpovědnosti za to, že jeho národ upadá a degeneruje, ať už inteligenčně, vzdělanostně, morálně… nebo že se stává poživačným, rozmlsaným, zpohodlnělým a zbabělým. Správně zpívali Voskovec s Werrichem, že: „Když nás půjdou milióny, všichni proti větru, každý ujde ten svůj metr, dáme metr k metru.“ … „Proti proudu postoupíme o sta kilometrů.“

Takže, Češi, probuďte se konečně, přestaňme stále hledat nějakého „mesiáše“, který „všechno spraví za nás“, pokud se sami nepřičiníme, aby ti, kteří opravdu něco upřímně chtějí napravit, měli k tomu vhodné podmínky a nebyli „semleti“ různými rozkradači, kariéristy a korupčníky, pokud sami svou drobnou prací nepozvedneme ducha národa, tak je úplně jedno, kdo nám bude vládnout, protože každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. A buďme připraveni za svou svobodu a nezávislost přinášet i velké oběti, bez nichž to nepůjde, je naivní si myslet, že svoboda a nezávislost je „samozřejmostí“. Svobodu a nezávislost je třeba stále bránit, jakmile se v tom poleví, tak taková společnost dopadne jako zanedbaná neudržovaná zahrádka, zarostlá plevelem a zaházená hromadami odpadků!

Skutečně to chceme? Já tedy ne!