Taky jsem frustrovanej, pane Peszynski

Jenže na rozdíl od vás chápu, proč je celý západ v krizi, včetně USA. Klišé o fašizmu a konunizmu jsou naprosto mimo. Jde o postmodernu a rozklad tradičních hodnot.

Tradiční hodnoty, vycházející z anticko-křesťansko-osvícenských tradic, a stejně tak vlastenectví, to je tmel, který lidi spojoval. Tento tmel motivoval jednotlivce obětovat třeba i život pro celek, když to bylo třeba. Jenže na tyto hodnoty, na které vaši krajané, Poláci, zdaleka tak mnoho nerezignovali jako západní Evropa, jsou vám, pane Peszynski, zřejmě neznámé.

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Jsem-unavenej-vyhorelej-a-frustrovanej-Lidi-to-nechteji-napsal-Tomasz-Peszynski-Pak-se-mu-ale-udelalo-lepe-Jdeme-nakopat-svetu-prdel-446460

Obávám se, že jste příliš nepochopil ani Majdan. Většina obyčejných Ukrajinců, až na hrstku intelektuálů, jsou vlastenci, a to v podstatně větší míře než např. Češi, bohužel. Chtěli na západ, protože si pod tímto pojmem představovali svobodu a prosperitu, ovšem nikoli multikulturalizmus, zesměšňování vlastenců co by „fašistů“, zesměšňování a hanobení všeho tradičního, a naopak opěvování všeho odlišného a jinakého. Vždyť na Majdanu se skandovalo – slava Ukrajini, herojam slava – sláva Ukrajině, sláva hrdinům. A lidi na to slyšeli, stejně jako na to slyší Rusové, samozřejmě pokud jde o jejich zemi a jejich hrdiny. Stejně na to slyší i Turci, Číňané a většina dalších národů.

Avšak v západní Evropě a v USA politicko-intelektuální elity zamýšleli toto přirozené cítění v lidech vykořenit, v zájmu „nádherné“ utopie – světového společenství, kde nebudou žádné národy, žádné lokální komunity, zkrátka žádné „my“ a „oni“, ale jen „my, univerzální konzumní lidé“. K tomu mělo posloužit zpochybňování našich tradičních hodnot, zpochybňování úlohy rodiny, zpochybňování a zesměšňování vlastenectví a národního cítění co by „provincializmus“, „xenofobie“ a „nenávist k jinakosti“. Určitou dobu to „fungovalo“, protože bylo po válce, lidé měli strach z dalšího fašizmu, společnost byla zkostnatělá, emancipace žen se zadrhávala, za homosexuální styk byl kriminál, což logicky vyústilo v protestní hnutí 60tých let. Jenže dnes je situace přesně opačná – s vaničkou se vylilo i dítě. Z rovnoprávnosti se stala stejnost, ze svobody pro utlačované menšiny se stala politická korektnost a „hony na xenofoby“, ze svobody pro lidi s odlišnou sexuální orientací se stalo zpochybňování až destrukce klasické rodiny, k tomu přibyla mediální propaganda konzumu, individualizmu, „užívání si“, nadměrná choulostivost a hypertrofovaný strach ze smrti, protože kdo ví, jestli něco bude, a když, tak co bude…, z toho plyne silná neochota bojovat, ať už za svůj národ nebo za západní humanistickou civilizaci jako celek.

A do takto morálně zdegenerované civilizace přišla napřed ekonomická krize, pak krize eura, a nakonec krize migrační. Já už jsem očekával, na rozdíl od vás, asi tak před pěti lety, že to nebude dlouho trvat a přijde doba velkých změn, srovnatelná s děním po pověstném roce 1968 v západní Evropě a v USA. Tehdy jsem ovšem očekával, že to bude protest proti kumulaci bohatství hrstkou oligarchů, proti globálnímu kapitalizmu, proti daňovým rájům, atd., atd. Jenže rozvrtání blízkého východu západními zbraněmi, nekompetentnost německé kancléřky, masová migrace, kdy se nechalo mnoho migrantů rozprchnout po Německu, aniž by byli prověřeni a zaregistrováni, teroristické útoky „na denním pořádku“, hluchota tak zvaných „humanistů“…, to logicky změnilo situaci. Lidé dostali strach – od Prešova po San Bernardino –, a je tudíž logické, že krize „elit“, které si stále melou svou starou písničku o „soucitu a solidaritě“, ovšem podle dvojího metru, se samy znemožnily a dále znemožňují. Slýchám mnoho lidí, kteří opravdu neměli rádi komunisty a idealizovali si západ, ale dnes říkají, že „komanči“ byli „zlatí“ proti tomu, co předvádí Angela Merkelová a „Brusel“. A já jim naprosto rozumím. Stejně tak starší lidé v Británii, kteří ještě mají historické povědomí o dějinách 20. Století a nejsou ve školách krmeni jen „moderními“ vizemi „více Evropy“ a „kulturní obohacení“, se jednoduše naštvali a hlasovali pro odchod Spojeného království z EU.

Takže, pane Peszynski, zkuste si někdy bez povýšenectví, naštvanosti a antizemanovské zarytosti popovídat s lidmi mimo Prahu, s obyčejnými lidmi z fabryk, se zemědělci, prodavačkami, kamioňáky, atd., atd., zkuste jim otevřeně naslouchat, aniž byste se je hned snažil přesvědčovat, jak jsou „totálně mimo mísu“…, pak možná pochopíte, že všechno je trochu jinak.