Řešení migrační krize je teoreticky velmi jednoduché

Jenže ziskovky a další, kteří se na imigračním byznysu přiživují, sluníčkoví novináři, aktivisté a politici zkorumpovaní nadnárodními podniky si něco takového nepřejí.

Vezměme za příklad tzv. libyjskou cestu. Není přece nic jednoduššího, než migranty, které lodě ziskovek s „hodňoučkými malými mořskými eurovílami“ nakládají pár kilometrů od libyjského pobřeží, místo do přístavů italských vozit do přístavů libyjských, tedy tam, odkud přišli, ovšem samozřejmě se silným doprovodem válečných lodí evropských mocností.

Logicky se nabízí otázka – co když se Libye bude bránit a proti lodím vracejícím migranty nasadí vojáky. V takovém případě by si Evropa měla vynutit přijetí ilegálních imigrantů libyjskou stranou třeba vojenskou silou. Je nelidské střílet do neozbrojených civilistů, ať jsou to imigranti, demonstranti či kdokoli jiný, o tom žádná. Ale střílet na ozbrojené vojáky, kteří brání převzít lidi, kterým umožňují přes své území, bůh ví odkud, zaplavovat Evropu, na tom nic nelidského nevidím. Je problém Libye, že si tyto věci neohlídá, takže musí nést následky.

Proto by se z principu nejednalo o žádnou vojenskou agresi evropských zemí vůči Libyi, nýbrž by se jednalo o čistou sebeobranu před tím, aby nás Libye a další severoafrické země nezaplavovaly svými občany, jimž nejsou schopny zajistit důstojný život.

Takovýto vojenský zásah by byl jistě mnohem ospravedlnitelnější než různá pseudohumanitární bombardování a vojenské intervence zjm. USA, Británie a Francie v zemích, které sice nebyly demokratické, ale Evropě nijak neškodily, naopak, často se s jejich svrženými režimy západ dohodl mnohem snáz než s těmi, co přišli po nich.