Když vědecké mýty vítězí nad zdravým rozumem

Včera jsem narazil na článek o poznatku britských neurovědců, že tak halasně prosazovaná individuální výuka ve školách nebude to „pravé ořechové“. A hned jsem si vzpomněl na inkluzi.

Napsal jsem tedy do facebookových skupin zdravotně postižených… a jen se mi potvrdilo, co jako slepec od narození vím už dávno. Propagátoři inkluze jsou ve své sociální bublině, maximálně tak ještě řeší výhrady učitelů a vedení škol, tj. diskuze „odborníků s odborníky…“, ale zkušenosti rodičů a samotných zdravotně postižených žáků je příliš nezajímají, oni přece „vědí“!

Můj příspěvek z Facebooku:

Asi maličko mimo téma, ale myslím, že z části souvisí i s naší problematikou…, minimálně v tom, že dost „supermoderních“ nápadů z pedagogické/školské branže je založeno na mýtech… Z mého pohledu – než škola plná asistentů a „různorodých“ přístupů někdy může být mnohem lepší speciálka, kde jsem v kolektivu „sobě rovných“ a kde platí pro všechny stejná pravidla (aspoň na základkách…), což může paradoxně vést k lepším sociálním návykům, než když budu ve škole, kde budu obklopen asistenty, kteří mi stejně nezajistí, zda mě třídní kolektiv přijme, naopak mi mohou někteří závidět, že mám jako slepec „každou chvíli nějakou úlevu“.

Na běžném gymplu jsem se cítil daleko víc „v koutě“, i když profesoři byli OK, než na speciální slepecké základní škole. A věřte tomu, že i kdyby se kolem mě motalo tisíc asistentů, psychologů a nevím koho, tak by na tom nemohli změnit lautr nic. A i kdybych si to tak trochu zavinil sám „svou náturou…“, tak co teprv takoví autisté, děti s „aspergerem“ a podobně, které to s tou socializací budou mít patrně daleko horší než „morous“ Mikulášek?

Skutečně považujete za rozumné a v zájmu těch dětí s těmito poruchami, aby byly již od první třídy „tlačeny“ k chození do běžných škol??? Není rozumnější třeba počkat až na 2. stupeň nebo na školu střední, kde už je přec jen větší naděje, že je aspoň část "zdravých" spolužáků přijme, protože již s nimi bylo „psychologicky pracováno“ na speciální škole, aby se v rámci svých možností a schopností trochu byly schopny přizpůsobit „normálu“? Dobře si pamatuju, když jsem chodil asi tak do 7. až 9. třídy, začala naše slepecká škola brát žáky, kteří až zas tak špatně neviděli, ale měli všemožné problémy s chováním, zvedl se počet krádeží a vedení školy uplatnilo kolektivní vinu – zákaz navštěvovat o přestávkách kamarády v jiné třídě. Obávám se, aby ta „slavná“ inkluze neměla právě tyhlety důsledky. Co si o tom myslíte? Nebylo by lepší jít spíš cestou prohlubování „staré dobré“ integrace, což je v podstatě něco jako „inkluze s rozumem“? Díky za názory.

Učitelé by se neměli držet mýtů o individuálním stylu výuky, varují vědci

A zde jsou reakce:

Reakce první:

Máme syna s Aspergerem, integrace v „normální“ škole v první třídě. Zatím má asistentku na celou dobu výuky včetně přestávek. Máme takový pocit, že od září je to jeden velký špatný sen. Došlo to už tak daleko, že syn užívá kombinaci dvou antidepresiv. V pololetí jsme chtěli vyměnit školu, bohužel není možnost, protože v běžných školách v Jihlavě nestojí o tyhle děti. Díky inkluzi se „specka“ zrušila a jediná škola, která je zvyklá na „jiné“ děti má obrovský převis zájemců. Myslím, že by hodně rodičů uvítalo starý stav věci. Syn od 4 let čte a počítá. Četl plynule a teď se od ostatních dětí naučil čtení slabikováním. Místo rozvoje je to posun zpátky.

Reakce druhá:

Adame, máte naprostou pravdu!!!

Závěr

Jistě můžete namítnout, že dvě souhlasné odpovědi (zatím žádná nesouhlasná od rodičů dětí s těmito typy postižení…) nejsou „stoprocentně vypovídající“, můžeme se bavit o tom, že „vše je individuální…“, ale když se nad tím zamyslíme bez „ideologických brýlí“, zjistíme, že asi na tom něco bude.