Jak nejlépe udávat za nepohodlný názor

Tak právě takováto školení praktikují lidé z některých tzv. neziskovek (např. Člověk v tísni) a organizací typu Hatefree culture.

Citace

ROZHOVOR Organizace HateFree, pozůstatek úřadování Jiřího Dienstbiera v podobě neziskovky sídlící přímo na Úřadu vlády, uspořádala společně s Multikulturním centrem Praha a Člověkem v tísni za podpory pražského magistrátu a Ministerstva zahraničních věcí školení, jak co nejlépe udat spoluobčana píšícího na internet příspěvek, který se dnes označuje jako „nenávist“. Na akci, pořádanou v prostorách Skautského institutu se dostal coby pedagog z ČVUT programátor Pavel Cimbal, který pořadatelům jejich režii rozbíjel, a když mu bylo znemožněno diskutovat, zveřejnil své zážitky z „nalejvárny“ na internetu. Okamžitě vzbudil značný rozruch.

Bude se trestat za „nenávist“. Už se to peče. Pedagog – vetřelec na akci HateFree, jehož svědectví trhá český internet, odhalil PL víc

Tak aby bylo jasno: pro mě jsou lidé, kteří se do této udavačské akce zapojili či zapojí, na úrovni STBáků, kádrováků a špiclů minulého režimu a myslím si, že každý normální člověk by k nim měl takto přistupovat. Je úplně jedno, v zájmu jakých „zářných zítřků“ někdo někoho bonzuje za nepohodlný názor, článek či příspěvek na sociální síti, je fuk, zda se to jmenuje „socializmus“ nebo „multikulturní společnost“, podstatné je, že s liberální demokracií, kterou bránit proti „zlému Rusku“ je dnes tak v módě, nemá absolutně nic společného. A je smutné, že se do něčeho takového zapojil i Skautský institut, když skauti byli také silně perzekvováni minulým režimem, nemálo jich skončilo v kriminále.

A další „perla“ z onoho „udavačského semináře“, cituji:

O přestávce si mne Vlasta odchytí a bere stranou:

“Poslouchejte. Co děláte?”

“Jako co tu dělám? Proč tu, konkrétně, jsem?”

“Ne. Co vy děláte. Kde pracujete.”

“Jsem programátor. V jedné korporaci. A přednáším na VŠ.”

“Na jaké VŠ?”

“Technické, ČVUT. Strojové jazyky. Do assembleru samozřejmě politiku netahám, škola má zůstat apolitická.”

“Aha. No, víte… chtěla jsem Vás požádat. Ať do toho už nevstupujete. A nesnažíte se ty lidi nějak přesvědčovat. Domluveni?”

“Ne. Víte, připadá mi to celé jako počátek cenzury. Nepohodlných názorů. Omezování diskuze, na síti, na školách, vůči dětem. To se mi nelíbí, proto tu jsem.”

“Dobře, ale o tom si můžete mluvit snad někde jinde.”

“Proč ne tady? Zrovna naše korporace ten váš Jeden svět léta sponzoruje. Přitom zde zaznívá jen jednostranný pohled. Nechcete diskuzi? Mám právo říct protinázor.”

“O tom kdo koho sponzoruje nerozhodujete Vy, ale jiní lidé! Víte? A to, o čem mluvíte, není jednoduchý problém. Nemá žádná jednoduchá řešení.”

Hate Speech aneb Jak umlčet hlas Internetu

Takže, vážení, jestli vám jde skutečně o obranu naší svobody a demokracie, tak byste místo s „ruskou propagandou“ měli bojovat s těmi, kteří nám chtějí nasadit náhubky, kteří odmítají seriózní diskuzi, uznávají jen to, co chtějí slyšet a na lidi s jiným názorem chtějí posílat trestní oznámení! Strašení Ruskem je jen odvádění pozornosti od tuzemských a eurounijních snah nasadit lidem náhubky a vytvořit tu nové „lepší zítřky“ ve formě multikulturní totality!