Nová Octavia už bude sebevědomě nejen sama brzdit, ale dokonce už i sama točit volantem...
Automatické řízení Octaviezdroj: auto.idnes
Už jen to samočinné brzdění je dost nebezpečné...
auto není vlak, aby se dalo řídit tak jednoduše...
Kolikrát je kritickou situaci potřeba vyřešit přidáním plynu, aby se člověk vrátil do pruhu, uvolnil křižovatku, vytáhnul z bočního přetížení... a ne zašlápnutím brzdy podle primitivního procesoru.
Co když někdo bude na železničním přejezdu ve chvíli, kdy před ním spadnou závory? Arogantní sebevědomé auto zastaví, aby si nerozbilo světla o závoru, a hezky si počká na ty stovky tun, co přijedou do bočních dveří?
Navíc když auto zazmatkuje, tak ohrozí i ostatní... za vybržďování na dálnici se řidiči posílaj do basy, a teď to budou dělat auta (1 novinář už popisoval, že se mu to stalo, že jím testované auto samo nečekaně vybrzdilo na dálnici). A když jedu z vedlejší, a auto na hlavní, které mělo projet, najednou začně brzdit a zůstane stát přede mnou, tak taky budu mít problém...
A to vůbec nemluvím o brzdění v zatáčce ve vysoké rychlosti nebo na kluzkém povrchu...
A to se všechno týká jen automatických brzd...
S automatickým řízením je to o další úroveň větší problém...
V některých situacích je nejbezpečnějším řešením projet zatáčku rovně... ať už pro možnost prudce brzdit a zastavit, anebo pro využití polní cesty, co tím směrem ze zatáčky vede. V obou případech se tak zabrání např. nárazu do překážky, která se objeví za zatáčkou.
Nemluvě o tom, že auto z principu nemůže vědět, kudy a jak chci jet, jaká trajektorie je nejlepší a proč. To musí vědět řidič. Třeba v jedné konkrétní táhlé ven klopené pravotočivé zatáčce s vyjetými kolejemi se vyplatí si nenadjíždět, a hned od začátku to řezat vpravo po kraji silnice, kolej auto podrží... zatímco při normálně správném nadjetí by ho nepustila zpět doprava... já to vím, když tu zatáčku znám. Jak to bude vědět oktávka?
Edit:
Reakce na některé komentáře v diskusi
(aktuálně nemám možnost reagovat v ní, nový účet ve zreformovaném diskuzním systému ještě nemám ověřený):
Víte, že se jen před málo víc než půdruhastoletím lidé obávaly vlaků s rychlostí větší než a/ rachlá chůze (neuvěřitelné: jezdili přece tryskem na koni), b/ více než pět km/hod a konečně více než 10 km/hod.? Jistě by mnozí z nich své argumenty uváděli na blogu - kdyby tenkrát existoval.
Moje odpověď:
Něco jiného je přenechat strojům fyzickou (mechanickou) práci, a něco jiného je přenechat jim myšlení.
Díky strojům jsme fyzicky relativně neschopní - dnes už není normální jít s nůší na trh 50 km pěšky, dnes už by to málokdo snadno dokázal. To až tak nevadí.
Ale když nebudeme schopni myslet, tak to vadit bude.
Ztrátu inteligence (vzdělání, zkušeností, moudrosti, ale především návyku přemýšlet) bude následovat ztráta svobody.
Zrovna před pár dny jedna Belgičanka jela vnitrostátně do města vzdáleného 75 km, po dálnici tam měla být za pár desítek minut, a vůbec jí nebylo divné, že jela dva dny, přejela X státních hranic, ujela 1400 km a dojela do Záhřebu... Svěřila se navigaci a prakticky prokázala, jaký to na ni má vliv.
A stejné je to s ostatními myslícími nástroji... jen některé z nich jsou nebezpečné už bezprostředně, ne jen dlouhodobě v důsledku.
No jo - jak je to dávno, kdy se mnozí vysmívali představě, že by stroj mohl řešit složitější matematické operace. Že snad rychleji než člověk - to by vás považovali za zralého na blázinec.
Moje odpověď:
Nejde jen o aritmetické či jiné mechanicky (ve smyslu stále stejně, rutinně, dle předpisu) prováděné naprogramované operace.
Řízení není jen matematika. Při řízení hraje významnou roli zkušenost a zdravý lidský úsudek, selské vyhodnocení priorit. Není to jen věda, je to i umění.
Co to je jako? Autore, vezmu jako příklad dopravní letadla. Ta jsou vybavena nejmodernější technikou a bezpečnostními technologiemi, ale přesto jsou nehody, ale nikdy to nebyla vina řídících systému, ale vždy selhal lidský faktor
Moje odpověď:
Ne vždy. V jednom z dokumentů o leteckých nehodách je řečeno, že příčinou nehody bylo to, že letadlo se rozhodlo něco dělat jinak, než po něm chtěl pilot. Pilot vycházel z toho, že danou věc nastavil tak, jak ji nastavil... neměl tušení, že letadlo ji přenastavilo, proto se letadlo chovalo podivně, a skončilo to neštěstím.
Do té doby perfektní pilot, který si vždy připadal s aktuálně pilotovaným letadlem jako srostlý a uměl ho velmi dobře ovládat, už nenalezl důvěru v moderní letadla.
Podobně si připadám, když jsem nucen řídit moderní vůz, který prosazuje svůj názor na vše možné od topení, přes blinkry až po brzdy.
Což je i reakce na Řehoř Králíček 57198 - když jsem musel někdy popojet s autem s ABS, cítil jsem se jeho chováním na sněhu dost znejištěn, to auto prostě v tu chvíli nedělá, co řidič chce. O delší brzdné dráze s ABS na suchu vím a je to jeden z důvodů, proč jsem rád, že ABS nemám.
ABS považuji za užitečné v rychlostech nad cca. 30 km/h.
Ručně vypínatelné (jako dříve u vozů Audi) nebo automaticky se aktivující nad např. 30 km/h bych ABS bral a uvítal, protože zachovává řiditelnost v rychlostech, kdy hrozí, že řidič pedál a volant nezkoordinuje.
Ale při nějakých 5-15 km/h, kdy si řidič pedál a volant uhlídá, působí ABS zakazující brzdám brzdit poněkud děsivě. Porovnám-li jízdu z prudkého kopce na sněhu se svým poslušným autem, které brzdí, když chci, a jízdu za stejných podmínek se sebevědomým vozem vybaveným ABS, vychází z toho ABS velice špatně.
