Prázdné koblihy představující nesplnitelné sliby ČSSD se občanským demokratům ještě povedly, i když by se daly použít stejně tak na samotnou ODS a její nenaplněné vějičky. Ale alespoň to byl vtipný nápad. Klipem, který srovnává pád vlády s Mnichovem, Únorem a Srpnem, si však ODS uštědřila pořádnou dávku ostudy.
Slovo ´trapnost´ se nabízelo ještě dříve, než jej trefně nahlas vyslovil sám senátor Tomáš Töpfer, který se v závěru agitky nic netuše objevil. Však ho také ODS po kritice vystřihla. I bez Töpfera však klip vzbuzuje dojem, že se na Jánském Vršku dočista pomátli.
Jak si jinak vysvětlit, že se dopustili navlas stejného přehmatu jako kdysi Jiří Paroubek? Mezi jeho přirovnáním voleb 2006 k únorovému puči komunistů a mezi spojováním pádu vlády s tragickými českými událostmi není žádného rozdílu. Ostatně - když už občanští demokraté chtějí žonglovat s "Mnichovem", měli by si spíše připomenout slova Miroslava Ševčíka na kongresu ODS. Ten za "plíživou Mnichovskou dohodu" označil Lisabonskou smlouvu, na jejímž schválení ODS tak usilovně pracuje. Mnichovem ale rozhodně není demokratický proces svržení vlády, která sama pozbyla vůle k moci.
Kabinet Mirka Topolánka totiž neskončil zradou koaličních poslanců, ale na základě vlastní neschopnosti komunikovat mezi sebou. Vláda pozbyla síly, protože její lídři ztratili chuť vládnout - jednoho smetla vnitrostranická opozice ve vlastní straně, druhý našel oblibu ve vylučování těch, kteří s ním nedrží basu a třetí se už cítí doma spíše v Bruselu, kde se plácá po zádech s Nicolasem Sarkozym a ukazuje mu manžetové knoflíčky, které od něj dostal.
Vláda ostatně neměla ani cíl, pro který by zemi řídila - reformy sama po volbách odpískala a Topolánek posléze za své hlavní poslání označil boj proti krizi, kterou půl rok předtím zlehčoval. To je na vládnutí dost málo - to zvládnou i jahnové a pecinové.
