Když si projíždím tuto diskusi (ale nejen tuhle), tak se mi bohužel potvrzuje, jakou jsem měl pravdu, když jsem loni psal trilogii o internetové kyberšikaně a stalkerství.

Na webu je plno psychopatů a různě frustrovaných lidí, kteří se vyžívají ve šmírování soukromí ostatních.

I když se adminům od loňska podařilo značně diskuse od těchto lidí pročistit, tak některým "pacientům" se pod podvrženými identitami podařilo vrátit a zaplevelují nadále diskuse.

Proto nedoporučuji cokoliv psát o svém soukromí, ať je to skutečnost, či fikce, protože tito psychopaté jen čekají na podobné sousto, aby se v něm mohli doslova "bahnit". Je to totiž smyslem jejich života na rozdíl od ostatních, kteří si sem chodí normálně  pokecat.

Souhlasím.

dobrý den...když píšete, musíte být odolná...taky někdy nejsem...

Já jsem, žádný strach.

každý ať píše,co libo...soukromé věci, ale asi na web nepatří...nebo je to pro ty, co jsou dost tvrdí a cyničtí, aby pak nesli vše, co takové osobní obnažení přináší...blog a diskuse je a bude vždy taková aréna názorů...pře všechny občasná negativa je to dobře.

Nesouhlasím, pane Volko. Ubližovat druhým by se nemělo nikde.

Jsem chtěla navrhnout ať tu fikci označíte..a pak to dočetla do konce:))

Teď jsem si připomněl, blahé paměti, blogera Roberta Pocha. Ten v létě 2009 psal, jak je s notebookem s wifinou u bazénu a velmi fundovaně diskutoval a hlásil své oponenty. Vyznal se prakticky ve všem.

Přitom to celé psal, jak se poté ukázalo, ze svého pokojíčku nebo klubovny v psychiatrické léčebně. "Spisovatel", který ukradl povídku od H.P. Lovecrafta, kterou vydával za svoji. Také vyhrožoval trestním oznámením na diskutéry, kteří si dovolili si ho na to upozornit, případně si z něj dělat legraci. Jedné dívce dokonce vyhrožoval fyzickým násilím, poté, co jí nabízel dělat tatínka.

Historie (hysterie) se, jak vidno, často opakuje. Ovšem podobnost se současnými "tvůrci" blogových článků, fikcí, "literatury", je čistě náhodná, že?

PS: dlužno říci, že psychoPOCH byl jedním z důvodů, proč jsem se blogy začal bavit, občas se holt pokochám pohledem na veřejnou freak show, navíc zdarma. Vím, měl bych se stydět.

Dobrý večer. Otevřeli nám pod barákem bazén, nádhera. život mě koneně začal hýčkat.

Nebudu reagovat na jednotlivé příspěvky, tedy souhrnem:

1. Jsem ráda, že se v diskusi neobjevily vulgarity a (téměř) žádné útoky.

2. Jsem ráda, že se ozvali ti, na které jsem při psaní článklu nejvíc myslela.

3. Nezanevřu na fikci - ale nechám si ji, když dovolíte, spíš do tištěné knihy. Rda jednoho moudrého pána. Ostatně, literatura je můj život.

4. Pan Smutný: děkuji, že jste našel přesně tu diskusi pod mým článkem o rodině, která mi otevřela oči. A jsem ráda, že jste tento citát zkopíroval. Nic bych na něm nezměnila ani teď. Moje biologická rodina mě opravdu už nezajímá (vyjma dětí) - ale je pro mě velkou inspirací při psaNÍ BELETRIE. Děkuji tímto Karlu Boháčkovi, že mě včas varoval. Opakuji, INSPIRACÍ - pokud někdo nechápe, jaký je rozdíl mezi inspirací a popisem reality, nechť otevře slovník. 5. Ještě chci poprosit pana Smutného, pana Černého a pana Kavku, aby nezatahovali diskuse pod jedním článkem pod články jiné. A Pro pan F.F. - ano, budu nemilosrdně hlásit vulgarity a útoky. Děkuji a dobrou noc.

Paní CValíková, jsem moc rád, že na nás, pana Černého a pana Kavku a mne tak intenzivně myslíte. To potěší.

Své poučování o inspiraci a realitě si strčte laskavě za klobouček.

A prosit můžete, jak chcete, ale já si též budu psát, co chci já. Navíc ten citát v souvislosti s tímto vaším článkem vás usvědčuje ze lži, případně ze schizofrenie či disociatvní poruchy osobnosti. Vyberte si, co je horší.

Víte, paní CValíková, paní dianová, pane majore Jene inženýre Andrle...

Já jsem taky na sebe v diskusích, ve svých článcích, na sebe vykecal ledacos. Rozdíl mezi námi je ovšem ten, že já se nemám za co stydět. A nemusím se z ničeho vylhávat, narozdíl od vás. Jsem ve svém vztahu, svých názorech i ve svém hulvátství (jak mě často hulvátem nazýváte.. proč ne, já se za to nestydím, na hrubý pytel hrubá záplata) poměrně konzistentní, narozdíl od vás.

Vy tady rozebíráte své tragikomické vztahy, pak je označíte za fikci, plácáte se ode zdi ke zdi. A pokud vás na ty vaše kejkle někdo upozorní, jste celý osypaní a trapně vyhrožujete právníky a žalobami.

O mně si říkejte, co chcete, já se vám budu jen smát. Narozdíl od vás mám i skutečný život, nejen ten blogový.

A vám se sem s chutí chodím smát, netové diskuse jsou pro mne relax, takže vás mám rád.

Pane Smutný(á) či jaké je Vaše skutečné ctěné jméno, Vy se skutečně nemusíte ve své trojjedinosti pod třemi registračními čísly z ničeho vylhávat... (momentálně 9683, ale též 25856 a 97370)

objevím-li však pod svým článkem nějakou vulgaritu či útok, nemilosrdně autora příspěvku nahlásím adminům

Nemám slov, Veroniko. Skutečně myslíte tuto svou větu vážně?

Hezký den. F.F.

Však to je správné, ne? A nemilosrdně! Já jsem rád za takové blogové kašpárky, vy ne, Filipe?

Myslíte třeba tuhle fikci?

------------------------------

"Vím, co zveřejnit chci a co nikoli. Moje rodina je natolik zábavná a natolik mi na ní už nezáleží, že její špinavé prádlo radostně zveřejním. Tenhle blog může být první kapitola. A pak se z toho radostně vyzpovídám..."

9.5.2013 13:00 (jste napsala, vy...)

------------------------------

Vy na sebe nejdřív všechno on-line vyžvaníte, stejně jako duo diandrle, a pak pláčete, opět veřejně? Já to s vámi myslím dobře, věřte mi.

To je neuvěřitelné!

Je dobře, že sis rozmyslela uveřejňování fikcí ze svého života ;)