Ježíš Kristus - Boží syn nebo falešný prorok?

Ježíš Kristus by se dal bez nadsázky označit za nejkontroverznější postavu historie. Již pár let po Ježíšově smrti se vynořily nejrůznější sekty a směry, které si všechny dělaly nárok na správný výklad Ježíšova učení. Začaly se vynořovat desítky různých evangelií a dopisů apoštolů, z nich většina byla nakonec označena za padělky. Do Bible se dostaly 4 evangelia, která byla považovaná za historicky pravdivá. I ta jsou ale ovlivněná léty předávání ústní tradicí i teologickými záměry autorů.

Přesto se z nich dá  při pozorném čtení odvodit, kdo vlastně Ježíš byl a co bylo jádro jeho učení. Ve shodě s většinovým názorem kritických biblických badatelů se dá říct, že Ježíš byl apokalyptický prorok, který kázal brzký konec světa a nastolení Božího království na zemi. V Matoušově evangeliu 24. kapitole se učedníci ptají Ježíše:

„Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku!" (Mat. 24,3).

Ježíš vyjmenovává, že konci budou předcházet mezi jiným války, hladomory a zemětřesení . „Tehdy nastane hrozné soužení, jaké nebylo od počátku světa až do nynějška a nikdy již nebude." (v. 21).

„Hned po soužení těch dnů se zatmí slunce, měsíc ztratí svou zář, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti nebeské se zachvějí. Tehdy se ukáže znamení Syna člověka na nebi; a tu budou lomit rukama všechny čeledi země a uzří Syna člověka přicházet na oblacích nebeských s velkou mocí a slávou. On vyšle své anděly s mohutným zvukem polnice a ti shromáždí jeho vyvolené od čtyř úhlů světa, od jedněch konců nebe ke druhým." (v. 29-31)

Na konci tohoto hrozivého vyprávění Ježíš dodává důležitou větu: „Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všechno stane." (v. 34) „O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám," Ježíš tedy nezná přesnou hodinu ani den konce, v každém případě se jej ale měla dožít ještě jeho generace. Proto vyzývá své posluchače k bdělosti (v. 42) a nabádá je, aby byli připraveni (v. 44).

Blízký konec naznačují i další verše:

„Řekl jim také: „Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Boží království, přicházející v moci." (Marek 9,1).

Někdy lze zaslechnout argument, že tento verš se netýká konce světa, ale události proměnění na hoře, která tento verš následuje. Ta ale nastala pouhých 6 dní poté (Marek 9,2)  Proč by  Ježíš říkal, že mnozí neokusí smrti, kdyby mluvil o události, která se měla odehrát za pár dní?

Proroctví brzkého konce se opakuje i jinde a ještě zřetelněji:

„Syn člověka přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání. Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Syna člověka přicházejícího se svým královstvím." (Matouš 16,27)

Mezi další biblické pasáže naznačující brzký konec patří tyto:

„Chci říci, bratří, toto: Lhůta je krátká. Proto ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli, a kdo pláčou, jako by neplakali, a kdo jsou veselí, jako by nebyli, a kdo kupují, jako by nevlastnili, a kdo užívají věcí tohoto světa, jako by neužívali; neboť podoba tohoto světa pomíjí." (1. Kor. 7:29-31)

„Toto vám říkáme podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme." (1. Tes. 4:15)

„I vy tedy trpělivě čekejte, posilněte svá srdce, vždyť příchod Páně je blízko. Nestěžujte si jeden na druhého, bratří, abyste nebyli odsouzeni. Hle, soudce stojí přede dveřmi!" (Jakub 5:8-9)

„Dítky, nastala poslední hodina; a jak jste slyšeli, že přijde antikrist, tak se nyní vyskytlo mnoho antikristů; podle toho víme, že nastala poslední hodina." (1. Janova 2:18)

„Když vás budou pronásledovat v jednom městě, prchněte do jiného; amen, pravím vám, že nebudete hotovi se všemi izraelskými městy, než přijde Syn člověka." (Matouš 10:23)

Jestliže tedy Ježíš kázal konec světa, kterého se měla dožít ještě jeho generace, neznamená to, že se mýlil? Neznamená to, že nemohl být Boží syn? Cožpak by se Boží syn mohl mýlit? A nebyl Ježíš nakonec pouhým falešným prorokem?

Proti takovému závěru se teologové snáži bránit všemožně a tak hledají různá alternativní vysvětlení výše uvedených veršů. Nejčastěji argumentují citátem z 2. listu Petrova 3. kap.:

„Ale tato jedna věc kéž vám nezůstane skryta, milovaní, že jeden den je u Pána jako tisíc let a ‚tisíc let jako jeden den‘. Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. Den Páně přijde jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud."

Jeden den u Boha tedy je tisíc let a proto prý, když Ježíš hovoří o blízkém konci světa, tak tím ve skutečnosti může myslet i 2 tisíce let nebo třeba milion let. Taková interpretace by ale znamenala, že Ježíš záměrně klamal své posluchače, když tvrdil, že mnozi jeho očití svědkové „neokusí smrti, dokud se toto vše nestane" a že „tato generace nepomine". Navíc dle většinového názoru historiků je 2. list Petrův pseudoepigraf, tedy padělek, dopis napsaný anonymním autorem ve jménu apoštola Petra někdy v 2. století n. l. V té době již bylo jasné, že apokalypsa není tak blízko, jak křesťané věřili, očití svědci Ježíšova působení byli již po smrti a vznikla potřeba pře-interpretovat Ježíšovo učení. 2. list Petrův tedy vznikl, aby uklidnil davy věřících, kteří nechápali, proč ještě slíbený příchod Božího království nepřišel.

Jiný často uváděný argument, proč ještě nepřišel konec a nenastalo Boží království, se odvolává na verš Markova evangelia (13:10), který říká, že „nejdříve musí být všem národům kázáno evangelium." Ani to však neobstojí, protože spojení „všem národům" znamená spíš celou římskou říši, než celý svět jako planetu. Dle biblických autorů již tato podmínka byla splněna v jejich době:

„A Tomu, který je schopen vás posílit podle mého evangelia a kázání Ježíše Krista, podle zjevení tajemství, které bylo po věčné časy skryto, ale nyní bylo zjeveno a podle nařízení věčného Boha bylo oznámeno skrze prorocká Písma všem národům ... (Římanům, 16:25-26)

„ (...)a neodchylujete se od naděje evangelia, jež jste slyšeli, jež bylo vyhlášeno všemu stvoření pod nebem a jehož jsem se já Pavel stal služebníkem." (Kol. 1:23)

Zde je na místě dodat, že výše uvedený výklad Bible, podle kterého byl Ježíš apokalyptický prorok není nic nového a v odborných kruzích biblických badatelů jde o všeobecně známý a uznávaný výklad  přinejmenším sto let, od vydání přelomové práce Alberta Schweitzera - Hledání historického Ježíše.

I křesťanský teolog Dewey M. Beegle musel ve své knize Prophecy and Prediction uznat:

„Většina konzervativních křesťanů odmítá doslovný význam pasáže „Tato generace nepomine, dokud se toto vše nestane" protože to znamená připustit, že se Ježíš ohledně času mýlil. Problém je dále zesílený Ježíšovým dovětkem, že „Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou." (Mat. 24:35, Marek 13:31, Lk. 21:33). Všechny pokusy přeinterpretovat slovo „generace" jsou marné snahy vyřešit naše obtíže při porozumění této pasáži. Jak jsme již poznamenali, jasné svědectví zbytku Nového Zákona je, že učedníci, Pavel a raná církev rozuměla Ježíšovi doslova. Pokud Ježíš doopravdy odkazoval na události víc než 2000 let v budoucnosti, pak hrál se svými učedníky slovní hříčky. Když se podíváme na problém čestně, zbývají dvě základní možnosti: Buď Ježíš přiměl své učedníky, aby si mysleli něco jiného, než měl sám na mysli, anebo se mýlil. Druhá možnost je mnohem přijatelnější, protože se stala neumýslně a ukazuje jeho opravdovou lidskost."

Ve světle Ježíšova apokalypticismu davají smysl i mnohé další biblické události. Apoštolové zanechali své práce, opustili své blizké a vydali se do světa horlivě obracet lidi na víru. Proč ten spěch? No protože konec světa byl za dveřmi a tak chtěli obrátit na víru co nejvíce lidí v co nejkratší době. Podobnou horlivou misionářskou aktivitu můžeme vidět i u Svědků Jehovových, kteří rovněž věří, že konec světa příjde ještě za jejich života.

Pokud stále nevěříte, co zde píšu, doporučuji například knihy známého odborníka na rané křesťanství Barta Ehrmana „The New Testament: A Historical Introduction to the Early Christian Writings" anebo Jesus: Apocalyptic Prophet of the New Millenium, které obě vyšly v nakladatelství Oxford University Press, popřípadě v češtině knihu Zenona Kosidowského Na počátku bylo slovo.

Vychází nám tedy docela odlišný obraz Ježíše, než jaký si můžeme udělat z kazání v kostele nebo z křesťanských pořadů v České televizi. Vychází nám obraz jednoho z  mnoha židovských proroků své doby, kteří prorokovali brzký konec světa, likvidaci hříšníků a nastolení nového, lepšího, spravedlivého světa, Božího království na zemi. Všichni se zmýlili, zmýlil se i Ježíš.

Ale překvapuje to vlastně někoho? Snad jste nevěřili té šílené teorii, že Ježíš byl Boží syn?