Od nekonečného sněhu a věčného ledu, až k tání.

Nejdříve nebylo nic. Pak se potkaly a spojily dva atomy vodíku s jedním atomem kyslíku. Když jich bylo akorát, tak k sobě na pár miliard let přimrzly. Za dalších pár miliard do zamrzlé zeměkoule někdo cvrnknul a začala se otáčet kolem své i planetární osy. Tím rozproudila slunce, které začalo ohřívat její povrch a nastalo ukrutné tání. Zrodilo se fotomatiné a pak doba střídání ročních období.

První se vyklubali největší otužilci.

Atmosféra se stabilizovala a slunce vystoupilo ze stínu,

aby se předvedlo v celé kráse.

Příroda se začala opičit

a zrodil se pilný proletariát.

Vše se začalo zelenat,

kvést,

a vybarvovat.

Od té doby, co slunce hřeje tak akorát, je nejlépe u vody,

na vodě,

případně částečně pod vodou.

Rodí se nové životy a všude vládne hojnost.

...než se kormidlo začne obracet.

Lidé ještě stačí zorat pole a zaset ozim,

ale podzim už je na cestě,

až se dostaví v plné kráse.

Jednoho dne spadne první sníh, samozřejmě všechny překvapí a

pokryje vše bílou peřinou.

Dráhy začnou mít problémy a

rybníky zamrznou tak, že se dají přejít zmrzlou packou.

Vysedávání na lavičkách je konec.

Dostaví se deprese a trvají, i když led začne pozvolna mizet.

Potom začne opět velké tání a po něm

se první vyklubou největší otužilci. Pouze s tím rozdílem, že jsme o rok starší...Sice jsem tím popřel teorii velkého třesku, ale 1+1=2 se taky nebude učit věčně.

Fotoreportáže z cest   Kolem rozkvetlého komína   Na otočku do Brna     Výlet do hor