Německá síť stále tančí na ostří nože

Uprostřed loňského léta jsem předpovídal německým síťovým operátorům „velmi kreativní, pracovně pestrou a horkou“ zimu. Je na čase provést rekapitulaci.

Nedělám si iluze o tom, že četba mého víkendového „energetického blogu“ je pro čtenáře natolik uchvacující, že by si vzpomněli na sedm měsíců starý text. Dovolím si tedy připomenout článek Německá elektrická síť tančí na ostří nože z počátku července, který se zabýval dopady trvalého navyšování výroby elektřiny ve větrných elektrárnách na severu Německa na přenosové sítě, zvláště v období po odstavení části jaderných bloků v rámci „postfukušimského syndromu“. Síťové analýzy Bundesnetzagentur, dostupné při psaní odkazovaného článku, prokazovaly udržení ještě dostačující spolehlivosti dodávek elektřiny, a to i v předpokládaných kritických situacích s vysokým kolísáním výroby ve větrných elektrárnách v průběhu větrného podzimu a zimy.
V třeskutých mrazech těchto dnů je vhodná doba ke krátkému „síťovému ohlédnutí“ za uplynulým půlrokem. Z pohledu vnějšího nezainteresovaného pozorovatele se bezesporu jednalo o půlrok nadmíru zajímavý. I laická veřejnost občas zachytila mediálně prezentované informace o přetocích elektřiny z přímořských větrných parků, které řádně „profoukly“ vedení ze severního a severovýchodního Německa přes celou střední Evropu až hluboko na Balkán. Ostatně sám jsem počátkem ledna publikoval článek o naplnění poháru trpělivosti a ochoty polského síťového operátora podílet se na každodenních provozních improvizacích, vynucených nepredikovatelnými přetoky elektřiny z Německa, což rezultovalo v polské rozhodnutí instalovat na přeshraničních vedeních speciální omezovací transformátory, s možnými budoucími negativními dopady na české přenosové sítě.
Kardinální otázkou ovšem je, jak se drží „síťaři“ přímo v Německu. K tomuto tématu se v polovině ledna vyjádřil ve  Financial Times Deutschland Boris Schucht, šéf síťového operátora 50 Hertz Transmission, který spravuje severovýchodní část Německa a aglomeraci Hamburg. Uvedl, že zhruba třetina sítí pracuje „na absolutní hranici zatížení“. Problém snad nejlépe ilustrují dvě čísla: ještě před několika lety byly přenosové linky tohoto operátora extrémně zatěžovány v souhrnu 10 hodin za rok, v současné době k těmto provozním stavům dochází zhruba 5000 hodin za rok. Právě 50 Hertz Transmission a sousedící operátor Tennet mají čím dál tím hlubší vrásky na čele. Jaderné elektrárny Brunsbüttel (800 MWe) a Krümmel (1400 MWe) byly odstaveny ještě před Fukušimou v roce 2007 resp. 2009. Jaderná elektrárna Unterweser (1400 MWe) byla odstavena v rámci fukušimského moratoria. Rozestavěná uhelná elektrárna Moorburg (1730 MWe) bude z technických důvodů (snad) zprovozněna v roce 2014. Stabilita dodávek elektřiny v regionu severního Německa v současné době až nezdravě závisí na provozu jaderné elektrárny Brokdorf (1480 MWe) a instalovaný výkon přímořských větrných parků s kolísavou výrobou rok od roku stoupá.
Už i někteří lidé mimo elektroenergetiku se obávají, že s takto nadimenzovanými přenosovými linkami začíná „energetická revoluce“ připomínat Costa Concordia plující majestátně vpřed ... na mělčinu, která se už nachází zpropadeně blízko. Jinými slovy: nedostatečná kapacita přenosových sítí je už nyní klíčovým faktorem limitujícím realizaci politiky masové výroby elektřiny ve větrných a solárních elektrárnách. Tento nevyhnutelný trend byl ovšem diskutován v německých odborných kruzích již před lety při prezentacích grandiózních zelených vizí s desítkami tisíc MW instalovaného výkonu ve větru na severomořském pobřeží. Tehdy ovšem byly ze strany nejrůznějších zelených iniciativ a samotné Strany zelených komentovány připravované projekty výstavby nových přenosových vedení jako snahy energetické lobby „zadrátovat krajinu“ a ještě se navíc přiživit na programu rozvoje zelené energetiky, na úkor výstavby obnovitelných zdrojů energie.
Tímto jsme krátce zmínili bezpochyby dostatečně pestrý pracovní půlrok německých síťových operátorů, reprezentující nekončící sled každodenních operativních zásahů do konfigurace sítí, s cílem zabránit jejich přetížení a případným nepříznivým následkům.
Nyní se tedy můžeme věnovat rozvoji jejich kreativity. Zhruba pětisetnásobné prodloužení doby provozu jakékoliv technologie na samotné hranici technicky přípustných mezí za několik posledních let je bezpochyby výrazným impulzem k urgentní přípravě zodpovědných techniků na nastávající horší časy, kdy už jim definitivně „poteče do bot“. Konkrétně 50 Hertz Transmission uzavřel dohodu s hliníkárnou Trimet Aluminium AG, jedním z největších odběratelů elektřiny v hamburgské aglomeraci, o umožnění vypínání části zátěže (tj. části technologie). Spolupráce s 400 MW odběratelem bezesporu může síťovému operátorovi výrazně pomoci a umožnit mu vyhnout se drsnějším nouzovým síťovým režimům s možnými nepříznivými dopady na obyvatelstvo.
Obdobné dohody s velkými odběrateli ve svých regionech separátně připravují i ostatní síťoví operátoři. Z tohoto důvodu Spolkové ministerstvo hospodářství připravuje vyhlášku, která by tuto problematiku legislativně podchytila, a to včetně finančních kompenzací, aby velcí odběratelé byli motivováni ke spolupráci. V německém tisku se objevují předběžné informace o ročních paušálních platbách za předem dohodnutý „odlehčovací výkon“ v rozmezí 30 000 eur za 50 MW, 45 000 eur za 100 MW a 60 000 eur za 150 MW.
Němečtí síťoví operátoři tedy musí od doby platnosti fukušimského moratoria (tj. od poloviny loňského března) každodenně „online“ řešit komplikované provozní situace a prozatím svoji úlohu zvládají. K tomuto nutno poznamenat, že situaci zvládají mnohdy ve velmi těsné a fyzikálně podmíněné či přesněji řečeno fyzikálně vynucené spolupráci s ostatními operátory ve středoevropském regionu, protože elektřina jaksi nezná hranice. Otázkou je další vývoj – o polském stanovisku jsem se již zmiňoval.
V souvislosti s turbulentní situací ve středoevropských přenosových sítích v posledních měsících dochází k paradoxní situaci. Síťoví operátoři, ze zákona zodpovídající za spolehlivý a bezpečný provoz elektrizačních soustav v jednotlivých zemích, veřejně vystupují v médiích a prezentují názory o zvýšeném nebezpečí výskytu rozsáhlých kolapsů sítí či dokonce blackoutu. Naproti tomu zelená hnutí a jejich spřátelené politické reprezentace, obvykle překypující odborníky se zasvěcenými komentáři na téma (ne)bezpečnosti energetických technologií, hovoří v této souvislosti o přehánění či dokonce o nezodpovědném strašení veřejnosti, někdy dokonce o trapných pokusech diskreditovat politiku rozvoje obnovitelných zdrojů. Já osobně bych doporučoval více naslouchat názorům těch, kteří ponesou za případná technická selhání osobní zodpovědnost. A veřejně publikovaný názor šéfa 50 Hertz Transmission rozhodně stojí za pozornost.
(Psáno pro blog.iDNES)
Petr Nejedlý