Korejský deník, 39. vydání, 16. ledna 2021

  Pěkné sobotní dopoledne, vyšel Koky. Kromě výběru událostí tohoto týdne v něm naleznete další díl speciálu Petry Svákové o korejském starověku. Tentokrát se dočtete, jak se v době Korjo dědilo.

#1) Prezidentský palác: korupční skandál bývalé prezidentky Pak se nikdy nesmí opakovat

Prezidentský palác ve čtvrtek vydal oficiální prohlášení k rozsudku Nejvyššího soudu nad bývalou prezidentkou Pak Kunhje, v němž uvedl, že korupční skandál, kvůli kterému byla Pak uvězněna, se již nesmí nikdy opakovat. Bývalá prezidentka Pak byla v roce 2017 odvolána z funkce a nyní odsouzena k 20 letům odnětí svobody za korupci. Podle mluvčího prezidentského paláce je rozsudek Nejvyššího soudu známkou pokroku korejské demokracie. Zároveň však odmítl komentovat probíhající politickou diskusi o tom, zda by měla Pak obdržet milost spolu se svým předchůdcem, I Mjongbakem, který si rovněž odpykává sedmnáctileté vězení za korupci. Tato debata vypukla okamžitě poté, co poslanec I Nagjon, předseda vládnoucí Demokratické strany uvedl, že požádá prezidenta, aby oběma bývalým prezidentům udělil milost.

Zdroj: Jonhap

#2) Solidární odvody ze zisku ve prospěch podniků, zasažených protikoronavirovými opatřeními?

Ekonomické dopady vládních  opatření proti koronavirové epidemii významně rozevřely pomyslné sociální nůžky. Největší ztráty utrpěla především střední třída. Naproti tomu řada bohatých firem ještě více zbohatla, mnohé pohádkově. Zřejmě proto navrhl šéf vládní Demokratické strany I Nagjon v pondělí Národnímu shromáždění, aby byl vytvořen systém solidárního přerozdělení zisku. Extrémní nadbytek jedněch by pomohl těm, kdo přišli o obživu. Návrh podložil argumentem, že ti, kdo museli svou činnost omezit, nebo provozy úplně zavřít, tak museli učinit ve jménu zachování zdraví všech, nikoli z důvodu vlastní neschopnosti. 

Podle demokratů bude přerozdělení samozřejmě dobrovolné a podpoří jej daňové úlevy, či jiná podpůrná opatření. Opozice návrh považuje za ohrožení kapitalistického systému a striktně jej odmítá. 

Zdroj: Korea Times 

#3) Drobní podnikatelé a živnostníci žalují vládu

 358 majitelů kaváren podalo ve čtvrtek žalobu na vládu. Požadují náhradu škod, které jim způsobila nařízená  opatření. V průměru žádají každý pět milionů wonů (v přepočtu cca sto tisíc korun). Obdobnou žalobu podali také majitelé fitness center, někteří z nich dokonce navzdory úřady nařízenému zákazu otevřeli. 

Malí a střední podnikatelé protestují proti vládním nařízením stále častěji, připadají jim totiž nespravedlivá. Kavárny například nemohou prodávat občerstvení, restaurace ale ano, byť pouze do 21. hodiny. 

Zdroj: Jonhap 

#4) Korea v českých médiích tento týden

Tisk informuje především o sedmém sjezdu Korejské strany práce. Severokorejský vůdce Kim na něm přiznal, že se nepodařilo splnit pětiletý plán. Přesto byl  zvolen generálním tajemníkem strany. Jde o nově zřízenou funkci. Naopak Kim Čongunova vlivná sestra Jodžong chybí  v novém politbyru a z oficiálních fotografií se soudí, že je pravděpodobně odsunuta do pozadí. 

Severní Korea se podle Kim Čongunova projevu nevzdá svého zbrojního programu. Na vojenské přehlídce, uspořádané na počest ukončení pětidenního sjezdu, předvedla armáda “nejmocnější zbraň světa”, novou balistickou raketu vypouštěnou z ponorek. 

Sjezd i doprovodné programy se konaly bez roušek. 

Zdroj: idnes, ČTK, Novinky.cz

#5) Rodiče zesnulé šestnáctiměsíční Čongin před soudem 

Včera byl zahájen soudní proces s adoptivními rodiči Čongin, která zemřela loni ve věku šestnáct měsíců. Na základě posudků několika soudních znalců překvalifikovala prokuratura  žalobu z původního týrání na trestný čin vraždy. Četná zranění vnitřních orgánů Čongin poukazují na skutečnost, že po hrudníku dítěte bylo opakovaně šlapáno, zranění proto nemohla být způsobena pouhým pádem z výšky, jak tvrdili adoptivní rodiče. Za trestný čin úmyslné vraždy jim teď hrozí nepodmíněný trest v rozmezí 10 - 16 let. Adoptivní rodiče od počátku veškerá obvinění odmítají. Případ je sledován širokou veřejností, která volá po co možná nejpřísnějším potrestání. Soud bude pokračovat 17. ledna za účasti mnoha svědků, očekává se tvrdý soudní spor, v němž se bude projednávat příčina a okolnosti smrti malé Čongin.

Zdroj: KBS

#6) Sungni obviněn ze zastrašování 

Loni v lednu obvinil oblastní soud v Soulu bývalého člena skupiny BigBang Sungniho (v anglickém přepisu Seungri) z osmi trestných činů, které zpěvák spáchal v době svého působení v nočním klubu Burning Sun, jehož byl spolumajitelem. Za organizaci prostituce, užívání omamných látek, hazard, zpronevěru a další trestné činy byl minulý měsíc odsouzen ke dvaceti měsícům vězení s podmíněným odkladem na tři roky. V březnu loňského roku nastoupil Sungni vojenskou službu a jeho případ převzal vojenský soud. K původním bodům obžaloby přibylo ještě obvinění ze zastrašování. Sungni se totiž v roce 2015 v nejmenovaném soulském baru pohádal se zákazníkem. Požádal svého obchodního partnera, aby na něj poslal nájemný gang “domluvit” mu. Jednatřicetiletý bývalý zpěvák a podnikatel obvinění popřel.

Zdroj: Jonhap

#7) Speciál

Jak se žilo ve středověké Koreji – díl čtvrtý, dědictví 

Petra Sváková

V minulém díle jsme se zaměřili na jeden z velkých zločinů, který mohl vést nejen k rozvodu, ale také k těžkému trestu. Tím byla vražda manžela. Ze šesti záznamů z kronik, které jsme si ukázali, bylo jasné, že manželky vraždily z lásky k jinému muži. Přestože tento zločin měl být potrestán smrtí, v praxi byly ženy trestány spíše vyhnanstvím nebo znevolněním. Dnes se dozvíme o jiném aspektu týkajícím se žen – o dědictví a právech na něj. 

Abychom dobře pochopili systém dědictví období Korjo, musíme si nejprve vysvětlit, co to byl hodžok. Hodžok, neboli rodinný registr, sloužil k zápisu členů rodiny. V takovém registru však nebyla zapsána pouze jedna momentálně žijící generace. Naopak,  zapisovaly se do něj celé generace rodu. Ještě dnes jsou Korejci na tradici svých registrů pyšní a rádi se jimi chlubí. Způsob zápisu do registrů v období Korjo byl velmi rozdílný od toho, jenž se prováděl v následujícím, konfucianismem velmi ovlivněném období. Čím byl tedy tak odlišný? Byli sem totiž zapisováni jak synové, tak i dcery, navíc v pořadí podle jejich narození. To hrálo velmi důležitou roli, neboť se díky tomu ženy účastnily a měly na starost rodinné obřady předků a hlavně měly stejné právo na dědictví jako jejich bratři. Takový systém byl poměrně demokratický, bohužel v následujícím období byla tato práva ženám odebrána. 

Dědictví se samozřejmě týkalo majetku, ve velkém množství soukromě vlastněných sluhů a pozemků. Pojďme se podívat na případ, který v první polovině 13. století vyřešil guvernér provincie Kjongsang Son Pjon:

„[Jednoho dne] na sebe  podali žalobu starší sestra a mladší bratr. Bratr řekl: ‚Majetek se původně rozděluje mezi všechny [stejně], jak je tedy možné, že sestra získala celý majetek po rodičích a bratr nemá nic?‘ Na to sestra řekla: ‚Když otec umíral, svěřil všechen majetek mně. Tobě zanechal černý šat, klobouk, jeden pár slaměných bot a papír. Máme i dokumenty [se závětí], jak bychom je mohli obejít?‘ Žalobu na sebe podali už před několika lety, stále však nic nebylo vyřešeno. Son Pjon si k sobě sourozence povolal a pravil: ‚Kde byla matka, když otec umíral?‘ Sourozenci odpověděli: ‚Matka zemřela první.‘ ‚Kolik vám tehdy bylo let?‘ ‚Setra už byla vdaná a bratrovi bylo sedm nebo osm let.‘ Son Pjon [problém] pochopil a pravil: ‚Rodiče milují všechny děti stejně. Jak by [váš otec] mohl být štědrý k dceři a lakomý k malému dítěti bez matky? Když se na to zpětně podívám, bratr se mohl obrátit jen na svou sestru. Pokud by [otec] majetek rozdělil mezi oba sourozence rovným dílem, obával se, že by sestra svého bratra neměla tak ráda. Myslel si, že až dítě vyroste, na papír napíše žádost, obleče si černý šat, obuje slaměné boty a půjde svou věc nahlásit na úřad, kde bude někdo schopný [majetek správně] rozdělit. To je důvod, [proč bratrovi] zanechal jen čtyři věci. Když to sourozenci slyšeli, byli dojatí, vše pochopili a dívaje se na sebe, se rozplakali. Nakonec jim Son Pjon rozdělil majetek přesně na polovinu.“ Tento případ je jeden z nejznámějších, který se týká rovnoměrného dědictví mezi sourozenci, a dokazuje nám, jak tehdy tento systém fungoval.