Korejský deník. 35. vydání, sobota 19. 12. 2020

V březnu letošního roku jsme se třemi Korejkami začaly psát deník v korejštině. To aby se Korejci, co tu žijí, lépe zorientovali v koronavirové situaci. Později vznikl Korejský deník, noviny o dění v Koreji. Přezdívají mu Koky. 

#1) Chřipečka tento týden

V Jižní Koreji již tři dny po sobě překročil denní přírůstek pozitivně testovaných na Covid-19 tisícovku. K nárůstu případů dochází přesto, že vláda minulý týden zavedla stupeň 2,5, jsou uzavřena fitness centra, malé obchody, bary a noční kluby. Vláda uvažuje o dalším zpřísnění opatření, které však by však citelně zatížilo ekonomiku, zvláště pak maloobchod a živnostníky.  

Zdroj: Yonhap

#2) Ministryně Čchu vs. generální prokurátor Jun

#2_1 Prezident Mun podepsal odvolání generálního prokurátora

Prezident Mun ve čtvrtek schválil rozhodnutí disciplinární komise ministerstva spravedlnosti, která dospěla k závěru, že je třeba na dva měsíce odvolat z funkce generálního prokurátora Jun Sogjula. Komise byla vytvořena  na popud ministryně Čchu Mie. Ta Juna zbavila funkce již koncem listopadu. Obvinila jej z politické zaujatosti a ze shromažďování citlivých údajů o soudcích, rozhodujících v kauzách politických špiček. Jun se proti jejímu rozhodnutí odvolal, soud jeho žádosti vyhověl, čímž bylo rozhodnutí pozastaveno a prokurátor se vrátil do úřadu. Ministryně však odvolání napadla a své rozhodnutí následně podpořila závěry komise a prezidentovým podpisem. To vše přes odpor inspekce ministerstva vnitra, která se jednomyslně postavila za Juna. 

Zdroj: Yonhap

#2_2 Jun se odvolal

V pátek prokurátor Jun Sogjul podal u správního soudu v Soulu protest, v němž požaduje zrušení prezidentova rozhodnutí. Všechna obvinění odmítá, závěry disciplinární komise považuje za protiprávní. Legislativě odporovalo jak její složení, tak to, že Junovi neumožnila se hájit. Jednání soudu je naplánováno na 22. prosince. 

Zdroj: KBS

#2_3 Ministryně nabídla rezignaci

Krátce poté, co prezident Mun schválil rozhodnutí komise, nabídla ministryně spravedlnosti svou rezignaci. Mnozí tento její krok vnímají jako snahu politicky podpořit Muna a odradit prokurátora od soudního odporu. 

Je otázkou, zda její rezignaci prezident přijme hned, nebo až začátkem příštího roku, kdy se očekává částečná výměna vládníhoho kabinetu. 

Zdroj: Yonhap

#3) Kultura 

#3_1) Mají film Minari a herečka Jon Jodžong šanci získat Oskara?

Nový snímek Minari režiséra Lee Issac Chunga (Čong Isak) získává jednu filmovou cenu za druhou. Po úspěchu na festivalu Sundance, kde  obdržel cenu poroty a cenu diváků, byl film oceněn Bostonskou asociací filmových kritiků za ústřední melodii a  a herecký výkon  Jon Judžong ve vedlejší roli. Zejména herečka je ve Spojených státech za své umění velmi uznávána, v Indie Wire byla dokonce zařazena mezi 13 nejlepších hereček roku. Hollywood Reporter přidal všechny přední herce z filmu Minari na seznam možných nominací na ceny Oscara, jejichž vyhlášení je naplánováno na 15. března. Film Minari je autobiografickým příběhem režiséra vyprávějícím o korejské rodině, která se v 80. letech usadila v USA. 

Zdroj: huffpost

#3_2) Korejský svátek lampionů  byl zapsán do seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO

Svátek  lotosových lampionů, který se každoročně koná u příležitosti oslavy Buddhových narozenin, byl tuto středu zapsán na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO jako v pořadí již 21. korejská nehmotná památka.  Svátek se koná v den Buddhových narozenin, jež připadají na osmý den čtvrtého měsíce lunárního kalendáře. Historie tohoto svátku je přitom stará zhruba 1 200 let, poprvé se zmínka o něm objevila v Dějinách Tří království. V moderní podobě svátku účastníci drží lampiony symbolizující Buddhovu moudrost. Jejich tvar a velikost  se liší, přičemž každý symbolizuje různé kulturní významy - například lampion ve tvaru želvy dlouhověkost, zatímco ovoce představuje prosperitu a plodnost. Letošní svátek byl kvůli pandemii COVID-19 zrušen a přesunut na příští rok.

Zdroj: Korea times

#4 Společnost

#4_1 Lze napravit justiční omyl?

Jun Songju byl v roce 1989 obviněn ze znásilnění a vraždy třináctileté dívky. Tvrdil, že jej policie donutila k přiznání a že je nevinen. Soud jej však poslal na dvacet let za mříže. Zločin kvalifikoval jako osmou z deseti dosud neobjasněných sériových vražd, k nimž  došlo v letech 1986 - 1991 ve městě Hwasong, zhruba  šedesát kilometrů jižně od Soulu. Juna podmínečně propustili v roce 2009.  

Tento týden zrušil obvodní soud v Suwonu původní rozsudek a prohlásil Juna za nevinného. Omluvil se mu s tím, že k chybnému posouzení případu došlo v důsledku protiprávních postupů vyšetřovatelů. 

Zdroj: Yonhap

#4_2 Kdy se znovu začne cestovat? 

Od počátku pandemie doporučují korejské úřady cestovat pouze v nevyhnutelných případech. Vládní doporučení je pro Korejce rovno de facto zákazu. Po návratu zpět z případného výletu je nařízena povinná čtrnáctidenní karanténa, jejíž porušení je trestné. Dovolit si ji může málokdo.

V těchto podmínkách větší cestovní agentury sotva přežívají, menší krachují. Státní podpora, která sektoru hradila  šedesát procent nákladů na mzdy, skončila v listopadu, většina zaměstnanců má od té doby neplacené volno.  

Zprávy o připravované vakcíně proti koronaviru oživují zájem Korejců vycestovat a cestovnímu ruchu přinášejí naději. Nesměle se začínají objevovat netradiční zájezdy, které lze rezervovat za symbolický poplatek. Některé kanceláře sázejí na all inclusive pobyty v zemích, jež zůstaly pro turisty otevřené, jiné klientům nabízejí službu dezinfekčního asistenta, pojištění léčebných výloh, či kreditku pro případ nouze. Klienti poletí první třídou a budou ubytováni pouze v luxusních zařízeních.  Přestože se na sociálních sítích vášnivě diskutuje zda cestovat, či nikoli, prodalo se během čtrnácti dnů přes sto tisíc zájezdů.  

Zdroj: Korea times

#5) Speciál: 

Kim Kidok (v anglickém přepisu Kim Ki-duk) 

Režisér, kterého v Koreji nesnášeli a jehož evropská filmová elita uctívala. Jeho snímky byly pokaždé promítány s očekáváním. Nikdy nebyly tuctové. On i jeho dílo byli opředeni mnoha mýty, mnoho z nich bylo falešných. Jaký vlastně byl a co měl potřebu lidem sdělit?  

Když jsem měla poprvé tu čest tlumočit režiséru Kim Kidokovi, poprosila jsem o jeho kompletní filmografii. To abych věděla, do čeho jdu. V roce 2002 uvedl Karlovarský filmový festival retrospektivu jeho filmů.  Dívala jsem se poctivě. “Ostrov” jsem nebyla schopná mentálně zvládnout. Sedm filmů po sobě. Týden mi bylo špatně. 

Jedna z prvních otázek, které mi pan režisér položil, byla, zda jsem viděla jeho filmy. “Ano, všechny.”

“A?” 

“Bylo mi zle, zuřila jsem, pane režisére.” 

“To je dobře. Vyspíme se spolu?” 

Pověsti nelhaly. Podle Korejek byl hrubián a sexista. Každé nové spolupracovnice se ptal na totéž. Rád ženy šokoval, uváděl je do rozpaků. Snad proto byl doslova “miláčkem” korejských feministek. V letech 2016 - 2017 ho semlelo hnutí “Me too”.  Ani jedno z obvinění ze sexuálního obtěžování mu nebylo prokázáno, režisér však přišel o svou tvář. 

Pár týdnů před smrtí (28. října 2020) mu soud dokonce zamítl žalobu, jíž se domáhal očištění svého jména a odškodnění za falešné obvinění ze sexuálního zneužívání, které proti němu tehdy bylo vzneseno.  Můžeme se jen domnívat, že to byl jeden z důvodů jeho přemístění do Lotyšska, kde chtěl podle korejských médií nejen pracovat, ale i žít. 

Již v minulosti se s osobními nezdary a zklamáním  vyrovnával odchodem kamsi daleko. Ve filmu “Dream” (2008) se hlavní hrdinka oběsí. Při natáčení této scény herečka málem zemřela. Ze štábu mu odešlo několik nejbližších spolupracovníků a začalo se věnovat komerčním snímkům. Nesl to těžce. Zavřel se kdesi v lese v chatrči, namířil na sebe kameru a natočil dokument “Arirang”. Podle svých slov se tak pokusil se vším vyrovnat. Film byl uveden v rámci 46. ročníku KVIFF v roce 2011 a diváci jej přijali rozpačitě. 

V roce 2015 uvedl festival v Karlových Varech Kim Kidokův “Stop”, protest proti jaderné energetice. Film natočil ve Fukušimě a nebyla v něm žádná nadsázka. Netajil se obavami z Japonců. 

“Je jich tolik! Na ostrovy se nevejdou. Je jasné, že se jednou budou chtít dostat přes Koreu na Sibiř. Chtějí se nás zbavit. Fukušima je jen začátek, chtějí, abychom zdegenerovali, jaderné záření od nich znečišťuje naše moře,” nechával se slyšet  při každé příležitosti.

V Karlových Varech  tehdy promítala korejská filmařka Kim Huidžong své “Zasněžené stezky”. Byla jsem u toho, když jí Kim Kidok vysvětloval svůj úmysl se znázorněním násilí. 

Že je to kvůli tomu, co viděl. Jak si lidé ve vztazích ubližují. Nikoli fyzicky. Duševně. A psychické násilí považoval za stejně zraňující jako fyzické. Uvědomoval si, že je skryté, tudíž de facto nesdělitelné a nepostižitelné. Je těžké o něm mluvit. Čím větší duševní bolest, tím méně slov se člověku dostává. Chtěl to říci obrazem. Ukázat na tento druh násilí, “vytáhnout” jej na světlo, naložit a odvést někam pryč. 

“Kdybyste film přirovnala k vlaku, tak ten můj je nákladní, je doslova napěchovaný tím, bez čeho by se lidem žilo líp, a veze to pryč od nich. Potřebuju tolik násilí, kolik se dá uvézt. Já jsem ve skutečnosti něžný”, vysvětloval. 

Myšlenka, že onen vlak vlastně všechen ten hnus likviduje, že od něj diváka očišťuje, zůstává nevysvětlená.  Běžnému člověku se pohled na taková zobrazení příčí. Sama se raději znovu podívám na jeho etudu z buddhistického kláštera “Jaro, léto, podzim, zima ... a zase jaro”, nebo na milostné “3-iron”, či na “Pietu”, za kterou získal na festivalu v Benátkách v roce 2012 Zlatého lva. Možná si připomenu “Samaritánku”, ověnčenou berlínským Stříbrným medvědem za nejlepší režii. 

Znalci však vědí, že po Kim Kidokovi zůstalo dílo, zobrazující běžným očím ukrytý čtvrtý rozměr. Možná se režisérova smrt stane příležitostí, abychom se jej pokusili objevit.  

Kim Kidok (známější v přepisu Kim Ki Duk) se narodil20. prosince 1960 a zemřel 11. prosince 2020. Byl to samouk, filmařem se stal až v 36 letech. Bylo to podle něj pozdě, a tak si předsevzal, že co rok, to snímek. Celkem jich stihl třicet tři. Ke všem napsal scénář, dvacet čtyři režíroval. 

    Byl ženatý, jeho dceři je něco málo přes dvacet. Své soukromí si bedlivě střežil. Filmařina byla jen jeho svět, své blízké od něj záměrně držel co nejdál.