Ze stejných podkladových informací lze dojít k různým závěrům. Záleží na poctivosti zpracovatele i na jeho interpretaci. V tomto článku reaguji na článek, který Čechy ukazuje jako rozpolcené a nejisté lidi bez perspektivy. Jsem totiž přesvědčený, že věšina Čechů stojí oběma nohama pevně na zemi.
Nadpis tohoto článku je parafrází na nadpis článku Česko nemá perspektivu, zjistili v Evropě. A právě na zmíněný článek reaguji. Zabývám se v článku uvedenými "paradoxy" a nabízím vysvětlení, které ukazuje, že o paradoxy jít nemusí.
"Paradox první"
Autor zmiňovaného článku, pan Petr Holub, uvádí, že jen každý dvacátý Čech očekává v krizi pomoc od vlády a přitom pro 37 % Čechů je hlavním důvodem pro zachování koruny "zachování kompetencí vlády při řízení ekonomiky". V této souvislosti mi u článku chybí odkaz na přislušné výzkumy nebo alespoň přehled respondentům nabídnutých odpovědí. Domnívám se totiž, že těch 37 % Čechů chtělo vyjádřit, že chtějí mít peněžní systém pokud možno nezávislý na euru (a tedy, abychom si za užívanou měnu odpovídali sami).
Mám za to, že jevy, které pan Holub uvádí v prvním "paradoxu", jsou do velké míry nezávislé. První může ukazovat, že Češi věří v samočistící sílu volného trhu a obávají se dopadů tržních deformací způsobených právě vládními zásahy. Můj pohled na druhý jev jsem nabídl v předchozím odstavci.
"Paradox druhý"
Jen 40 % Čechů je spokojeno s členstvím v Evropské unii. Přitom jsme v rámci Evropy nadprůměrně spokojeni s výhodami, které členství přináší.
Zde je podle mne na vině především neznalost, konkrétně nesprávné přičítání některých výhod Evropské unii. Evropská integrace a spolupráce probíhá ve více rovinách. To, co si na integraci Češi podle mne cení, je to, co je dobře vidět. Jsou to hranice bez nutnosti zastavení a nepříjemného vysvětlování kam a proč někdo jede. Je to volný obchod, který vidí hlavně ti, kteří pracují ve výrobních společnostech. Volný obchod však není o Evropské unii jako takové, ale o Evropském hospodářském prostoru. Členství v EU tak z pohledu volného obchodu lze plně nahradit členstvím v EFTA. Podobné to je s volným pohybem bez hraničních kontrol, v tomto případě jde o Schengenský prostor. Ten funguje nezávisle na Evropské unii, jeho členy jsou například nečlenové EU Švýcarsko a Norsko. Někteří členové EU jako Spojené Království a Irsko členy Schengenského prostoru nejsou.
Evropská unie, zvláště po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, je především státním útvarem s prezidentem (pardon, "předsedou Evropské rady"), ministryní zahraničí (pardon, "vysokou komisařkou pro zahraniční a bezpečnostní politiku"), legislativou závaznou pro území všech členských států (nařízení a směrnice) i soudnictvím (Evropský soudní dvůr). Jsem přesvědčen, že Evropská unie je skrytý federální stát, přičemž některé součásti jsou více nezávislé (např. Německo, které na základě rozhodnutí Ústavního soudu v Karlsruhe provedlo důležité změny v Ústavě či Polsko a Spojené Království, na které se nevztahuje Charta práv). Na Českou republiku se Charta práv i přes příslib neplatnosti zatím vztahuje. Případný soudní spor v Luxemburgu by totiž vyhrál ten, kdo by trval na platnosti Charty práv, neboť ESD se řídí primárním právem. Česká výjimka se má stát součástí primárního práva až ratifikací přístupové smlouvy s Chorvatskem.
Podle mne v tomto případě nejde o paradox, ale o nevhodné položení otázky špatně informovaným respondentům. Podle mého názoru by Češi byli podobně spokojení s výhodami, které přináší samotné členství v EFTA a v Schengenském prostoru.
"Paradox třetí"
Ze zemí mimo eurozónu nejvíc platíme eurem, přitom chceme zachovat korunu.
O důvodech pro zachování koruny jsem už psal výše. V tom smyslu mi připadal zajímavý i článek Korunu čeká úspěšný rok, výrazněji posílí. Mám pocit, že případnější by bylo napsat například Euro i americký dolar v roce 2010 nejspíše výrazně oslabí.
Soudit o oblibě eura z intenzity jeho používá svědčí spíše o tom, kam Češi cestují, než o tom, jakou mají v euro důvěru. Koneckonců, čím jiným než eurem chcete platit v Německu, v Rakousku, v Itálii či na Slovensku?
Závěr
Nekritizuji autora článku, na který reaguji. Jsem rád, že uvedl některé užitečné informace, ač s jeho závěry nesouhlasím. Osobně si myslím, že závěr, který je v nadpisu tohoto článku, výrazně podporuje právě nespokojenost s členstvím v EU i nedůvěra vůči euru.
Pokud by si snad někdo chtěl přečíst trochu liberální literatury, docela velká nabídka knih (kompletních zdarma on-line!) je k dispozici na webu Liberálního institutu.
Přeji všem mnoho úspěchů v celém roce 2010.
