Hrátky s grafy

Data je dobré vizuálně prezentovat tak, aby je divák dobře pochopil. Často je ale možné vybrat z několika různých způsobů ten, který se autorovi nejlépe "hodí do krámu". Tentokrát o tom, zda vstup do EU zlepšil export ČR do EU-15.

Nedávno jsem publikoval článek, ve kterém jsem srovnával export České republiky do zemí Evropské unie (zvlášť EU-15, EU-25, EU-27 a EU-28) a do zbytku světa. Včera jsem také zhlédl film Pryč z EU, který pro Centrum nezávislosti České republiky vytvořil Stanislav Brunclík. Na tento film reagoval, mezi jinými, také pan Ladislav Miko. A to není jen tak někdo. Byl ministrem životního prostředí České republiky ve Fischerově vládě, působil v Generálním ředitelství Evropské komise DG SANTE a od počátku roku 2018 je vedoucím Zastoupení Evropské komise na Slovensku. Proto si dovoluji reagovat nejen komentářem na Facebooku, ale i panu Mikovi věnovaným článkem.

Chtěl bych v tímto článkem ukázat, proč považuji princip uvádění podílů (např. exportů do zemí EU z celkových exportů) za mnohem férovější než uvádění absolutních hodnot exportů v běžných cenách.

Film Pryč z EU uvádí celkový export České republiky do EU-15, tedy do členských zemí, které byly v Evropské unii před 1. květnem 2004. Proč? Protože srovnává export do nich předtím, než Česká republika vstoupila do EU (rok 2003), přelomový rok (2004) a zatím poslední rok (2018).

Hlavní důvody pro uvádění podílů namísto hodnot v běžných cenách jsou dva:

1. Běžné ceny jsou ovlivněny měnou, ve kterých je export uváděn. Každý dobře ví, že jedna koruna v roce 2018 není stejná jako jedna koruna z roku 2004, natož třeba z roku 1990. V současném měnovém systému (tzv. fiat money, tj. systému bankovnictví částečných rezerv) centrální banky cílují inflaci. I Česká národní banka to dělá. Snaží se, aby peníze ztratily každý rok část své hodnoty. Meziroční inflace byla v roce 2018 2,1 %, v roce 2014 jen 0,4 %, ovšem v roce 2008 6,3 %. Od roku 2002 do roku 2018 se ceny celkově zvýšily o více než 36 %. Porovnávat hodnotu z roku 2003 a z roku 2018 tedy není správné, pokud nedojde k tzv. „odúročení“ (denominaci).
2. Ekonomika jako taková, zvlášť Česká po transformaci 90. let, se vyvíjí. Roste produktivita práce, z velké části díky novým technologiím a automatizaci. Roste tedy nejen hrubý domácí produkt, ale také exporty (i importy).

Chcete graf s objemem exportů, a ne s podílem? Máte jej mít. Pokud ovšem chceme porovnávat čísla, měli bychom být poctiví. Musíme tedy provést denominaci hodnot na stejný základ (tj. na hodnotu v konkrétním roce, např. 2002, který předchází prvním údajům o exportu) a zároveň uvádět i hodnotu celku. V případě exportu tedy hodnotu všech exportů (do celého světa) za dané roky. To jsem udělal (použil jsem data o exportech za dané roky z databáze ČSÚ) a výsledek zobrazuji v následujícím grafu. Modrá plocha představuje exporty do zemí EU-15 a oranžová plocha celkové exporty.

Nominální hodnota (v cenách roku 2002) exportů do EU-15 v roce 2003 byla 956,480 mld. Kč, celkových exportů potom 1 369,560 mld. Kč – a to Česká republika ještě nebyla členským státem Evropské unie. V roce 2018 činila nominální hodnota exportů (v cenách roku 2002) do EU-15 2 057,372 mld. Kč a celkové exporty (opět denominované, abychom nesčítali jablka a hrušky) činily celkem 3 219,490 mld. Kč. Pokud máte kalkulačku, můžete si ověřit, že údaje pana Brunclíka uvedené ve filmu „sedí“.

Příklad zavádějícího grafu poskytla v debatě o brexitu Česká televize (ČT24, 21. března 2019 v cca 20:45). Moderátor diskuse sice uvedl, že podíl exportu ze Spojeného království do jiných států Evropské unie poklesl (a to o mnoho procentních bodů), ale hned poté promítl graf (viz níže), který vyvolává dojem, že Spojené království a další státy EU obchodují čím dál intenzivněji.

Prezentace pravdivých údajů často umožňuje tomu, kdo je předkládá, aby vytvořil dojem, jaký si sám přeje. Neskákejme jim na špek.