Předvolební argumentační zamyšlení

Předčasné volby se blíží. A aby bylo jasné, že nejsem nestranný, hned na začátek uvádím, že v nich kandiduji za Svobodné. Chci se v tomto článku zamyslet nad tím, o co v politice podle mého názoru jde, a jaké argumenty jsou tedy relevantní a jaké nejsou. Pozoruji totiž, že někteří (a střílím i do vlastních řad) v předvolebním nadšení nejspíš nechtěně a nevědomě upřednostňují využití příležitosti pro "šťouchnutí do oponenta" před relevantností argumentů.

O co v politice jde

Myslím si, že v politice má jít o soutěž názorů na zajišťování společných věcí. Je přitom jedno, jestli zde zrovna máme paternalistický stát, který se "stará" o první-poslední svých občanů či minimální stát zajišťující třeba jen územní obranu.

Je zřejmé, že možnost rozhodovat o druhých (jejich životě a majetku) je příležitost, která do politiky táhne mnoho jedinců. To podle mne není špatně, protože usilování o vlastní blaho považuji za přirozenou lidskou vlastnost. Nemusí přitom jít o peníze, i když často jde právě o ně. Lze si za ně totiž pořídit většinu věcí a služeb. Je na voličích, aby si své politiky ohlídali, například aby volili takové, kteří slíbí omezení své moci. Moc politiků je mocí státu, protože politikové stát ovládají přes parlament, vládní aparát (včetně ministerstev a dalších úřadů) a přes samosprávu.

Jenomže proč věřit slibům? Všichni přece víme, že "když ptáčka lapají, hezky mu zpívají" a totéž dělají i kandidáti před volbami - tedy vlastně asi i já. I zvolení politici jsou za plnění svých slibů (politicky) odpovědní. Prostě nehlasujte pro toho, kdo vás zklamal. Jenomže kdo si pamatuje, co se dělo třeba před třemi, čtyřmi roky? Mnoho lidí bude mít problém vzpomenout si i na schvalování začlenění trvalého eurovalu do "eurosmluv" (červen 2012). A také - co dělat pokud se na kandidátku strany, kterou chcete volit, dostanou jen těžko přijatelní lidé, takže ani nemáte koho zakroužkovat?

Problémy jsou to dva, pro každý jedno řešení. Prvním problémem je "ohlídat si stranu zevnitř, nejlépe při sestavování kandidátek". To lze vyřešit jen nějakou účastí na činnosti takové strany. Pokud se nechcete rovnou stát členem, zkuste zjistit, zda nemá nějaký slabší institut, třeba "příznivectví". Fungování strany ani přijatelnost kandidátů pro vás nezajistí žádný úřad. To si musí zajistit každý volič. Každý má totiž jiné nároky.

Druhým problémem je "co se zlobivými poslanci uprostřed volebního období". Co když se zase rozhodnou odhlasovat nějaké povinnosti, daně či státní výdaje, které jsou po chuti jen či především jim samotným? Pokud nejsou zrovna rozhádaní tak, aby si "vypustili" Poslaneckou sněmovnu, nikdo je za současného stavu pryč nedostane. Opět nebudu napovídat, nicméně při studiu volebních a politických programů najdete návrhy principiálních opatření. Přečtěte si je, třeba najdete něco, co se vám líbí.

A teď k té relevanci argumentů

Občas pozoruji, že někteří - a ano, občas i podporovatelé strany, jíž jsem místopředsedou - upřednostní příležitost šťouchnout si do politického konkurenta a přehlédnou při tom skutečnost, že jejich argumentace nedává v kontextu politické filosofie jimi podporované strany velký smysl. Někdy jde argumentace přímo proti takové politické filosofii. Zkusím to ilustrovat na argumentaci nás, Svobodných, vůči politickému konkurentovi - straně ANO2011 pana Andreje Babiše.

Asi všichni vědí, že podnikání pana Babiše se týká zemědělství. Že jeho firmy pobírají dotace (SAPS - jednotná platba za plochu, možná i nějaké další). Ale to pobírají i další zemědělci. Ani si pořádně nemohou vybrat. Pokud by se toho dotačního nároku hrdě vzdali, konkurenti by je snadno zlikvidovali. 5.700 Kč na hektar - to není tak málo. Nemohu se proto na firmy pana Babiše zlobit o nic víc než na jiného zemědělce, tedy vůbec.

Firmy pana Babiše jsou významným producentem řepky. Do portfolia pana Babiše patří také firmy, které řepku zpracovávají na MEŘO (metylester řepkového oleje). A MEŘO má zákonem zajištěný odběr, protože čerpací stanice musejí přimíchávat bionaftu v objemu alespoň 6%. Vše to je regulérní podnikání založené na (pro každého podnikatele nutném) zohlednění legislativy a dalších součástí okolí firmy. Mám důvod se proto na firmy pana Babiše či přímo na něj osobně zlobit? Ne, nenacházím jej.

Pan Babiš v nedávném rozhovoru pro iDNES na dotaz ohledně lobbování za změnu legislativy přímo uvedl, že za zájmy českých zemědělců lobbuje. I to je však přirozené - každý se snaží zvýšit svůj užitek a dosahovat svého blaha. Že se stará o to, aby se dobře dařilo jeho firmám i jejich obchodním partnerům, kdo by se mu divil? Ani pro to se nemohu na pana Babiše zlobit.

Přesto je zřejmé, že biopaliva nakupovat musíme, platíme za naftu a benzín víc než bychom platili bez nich a nejspíš to prospívá pouze konkrétním firmám či konkrétnímu odvětví. Kde je tedy chyba, na koho se máme zlobit?

Na koho se zlobit a co s tím?

Zlobit se musíme na poslance. Ano, na ty, kteří to odhlasovali - ve volebním období, které skončilo v roce 2010. Například na ty, kteří přehlasovali prezidentovo veto.

Výše jsem napsal, že argumentace některých příznivců Svobodných vůči ANO2011 je jen příkladem. Podobně se občas někteří z nás "zapomenou" i v jiných případech. Budu rád, když nás při takovém úletu upomenete. Většina viditelnějších členů a příznivců Svobodných argumentuje rozumně. Třeba Vítězslav Kremlík se trefně v posledním článku drží právě tématu "zákonné loupeže". Strefuje se tedy především do poslanců a vůbec do toho, že někomu mohou nařídit, co smí či nesmí prodávat nebo používat. Také Vít Jedlička hovoří o špatnosti takového nařízení.

Jsou však slyšet i tací, kteří říkají "nevolte Babiše, protože jeho firmy berou dotace". To pro mne není relevantní argument. Dotaci bere implicitně každý, kdo chodí po (obcí udržovaném) chodníku a každý, který někdy jede (dotovanou) MHD. Z dotací se v současné době nemůžeme jednotlivě vymanit ani kdybychom sebevíc chtěli.

Voliči se musejí rozhodnout, zda takové zákonné loupení ve volbách podpoří (a stanou se tak "spoluloupežníky"), či zda se mu postaví (a stanou se tak nepřáteli současných loupežníků).

Jak se tedy rozhodnout ve volbách? Do toho vám nebudu mluvit. Hlasujete přece za sebe. Hlasem podpoříte nejen budoucí poslance, ale také program strany. Hlasem také vyjádříte vaše očekávání - důvěru v to, že strana program skutečně bude (v rámci možností daných výsledkem voleb) realizovat. I pokud by se nedostala do Poslanecké sněmovny, posílíte svým hlasem nejen její význam, ale také váhu politického názoru, který představuje.

Zajímejte se proto o program, ne jen o hesla. Zajímejte se o to,  zda program strany představují skuteční lidé. Pokud si tou důvěrou nejste jistí, zkuste aspoň na poslední chvíli před volbami o fungování strany zjistit víc. Pokud do toho "jdete naplno", podejte členskou přihlášku (či přihlášku podporovatele/příznivce, pokud takovou formu vámi vybraná strana má). Nebo se strany aspoň pořádně poptejte třeba na Facebooku. Je to jen ve vašich rukou.