V ortopedické čekárně
Od té doby vím, že dokud nevstoupím do ordinace, židli nesmím opustit.
Vytáhnu z kabelky mobil. Tím se zařadím do davu. Všichni, tedy kromě asi devadesátiletého pána, který sedí proti mně a klimbá, zírají do telefonu. Na chvíli zapomínám na realitu. Což není dobré. Jeden pacient vychází z ordinace, jeden vchází dovnitř. Další paní se vbelhá do čekárny a bezradně zůstává stát. Ráda bych byla slušná a pustila ji sednout, ale mám funkční jen jednu nohu, tak bych stání neustála. Stojí uprostřed čekárny. Bohužel už není volná židle a všichni si svá místa bedlivě střeží.
V čekárně zhoustne atmosféra, když sestřička pozve další. „Teď jsem na řadě já,“ vystartuje ze své židle jako raketa paní se zavázaným kotníkem. „Ne, já,“ bojuje za své právo kulhající důchodce. Začnou si nevybíravě vyměňovat názory a já si uvědomím, že nevím, kdy půjdu. Vždyť já nevím, kdo přišel přede mnou. Abych to taky věděla, když jsem tady v té době ještě nebyla.
„Prosím vás, kdo přišel přede mnou?“ řeknu do zahuštěného vzduchu. Nic. Ticho. Možná slova nedošla na druhý konec čekárny. Zvýším hlas a zeptám se znovu, přičemž pohledem svých tmavých očí hypnotizuju ostatní účastníky zájezdu. Když to zopakuju počtvrté, jednomu mladšímu muži se zželí mé maličkosti. „Vy jste přišla po tomhle pánovi,“ a ukáže vedle sebe. Na židli stále klimbá stařík. Hlava mu padá na hruď. Panebože, je vůbec ještě živej?
„Takže přede mnou jdete vy, vy, vy, vy, vy,“ rozpočítávám sedící pacienty, jako bychom hráli hru - ten, ten, ten, ten vypadne z kola ven!
„Nje, éště my tu býli pšed vámi,“ řekne jedna paní a ukáže na muže vedle sebe, jakože k sobě patří. „Ne ne,“ hájím svá práva, „pamatuju si, jak jste si sedala na tuhle židli.“ „My pšédtím séděli tám v róhu.“ Rozhlížím se kolem sebe, jestli bude někdo souhlasit. Všichni jsou už zase neteční, zahleděni do svých obrazovek. Adrenalin mými žilami protéká zbytečně, nemůžu stres vyběhat, mám jednu nohu chromou a s tím se špatně běhá, a taky nesmím opustit svou židli. Byla bych odsouzená ke stání na jedné noze a dvou berlích. Mlčím a hryžu si jazyk.
Těžkým krokem vchází mladá žena. Pečlivě až po krk zapnutá zelená bunda jí obepíná velké kulaté břicho. „Pojďte si sednout,“ vyzve ji jediná slušná paní v čekárně, a hned se zvedá ze svého strategického místa těsně vedle dveří do ordinace, „já jsem tu stejně jenom jako doprovod,“ dodá. Pro všechny ostatní sedící na židlích je neviditelná, i když se chová poměrně hlučně, podupává, hlasitě pije, pokašlává a vtahuje zpátky do nosu nudli. Těhotná žena odpoví: „Děkuju, já jdu jenom z rentgenu.“ Aha, tak je jen tlustá. Budiž jí tam nahoře připsáno k dobru, že svého břicha nezneužila k získání židle.
Dopoledne se líně vleče. Do čekárny by už neproklouzl ani papírový kapesník. Nově příchozí čekají na chodbě. Občas někdo vyjde z ordinace, další vstoupí dovnitř. Odcházející šťastně pozdraví a na svých berlích, francouzských holích či s ohnutými bolavými zády si odskotačí radostně ven se slovy: „Tramtadadá, mám to za sebou!“ Z davu na chodbě se oddělí nový pacient a vstoupí mezi nás. Předpokládám, že i tam se odehrává lítý boj o to, kdo tam byl dřív.
Zdá se, že brzy budu na řadě. Chce se mi sice na záchod, ale svou židli neopustím, i kdyby mě to mělo stát znečištění kalhotek. Ne, není to tak akutní. To vydržím, možná něco vypotím. Je tady vedro jako při poslední válce v Jugoslávii. Potí se všichni, a všichni vydávají jakýsi odér. Nově příchozí jen pokrčí nos a zatřesou se odporem dřív, než vyhledají své místo, ať už k sezení nebo ke stání.
Mé soukromé peklo ukončuje sestřička. „Pojďte další.“ Jsem konečně na řadě. „No tak pojďte,“ netrpělivě, naléhavě zopakuje.
„Už jdu!“ zakmitám rychleji berlemi a šťastná, jako když jsem dostala své první kolo, mizím v ordinaci.
Zuzka Součková
Svoboda je pryč, vážení!
Svoboda je možnost, případně schopnost volit, rozhodovat a jednat „podle své vůle,“ ať je jakákoli a nést za to přiměřenou odpovědnost. Poslední dobou se nad tím pozastavuju a přestávám věřit svým očím. Mě chce někdo omezovat?
Zuzka Součková
Návod k použití aneb Lidi, vzpamatujme se!
Koupili jste si v poslední době nějakou věc? Ano? A všimli jste si, jakou jste k tomu obdrželi knihu s názvem Návod k použití? Nemám na mysli elektroniku, kde návod má své oprávnění, ale třeba obyčejný hrnec.
Zuzka Součková
Gabriela Koukalová a poruchy příjmu potravy
Anorexie či bulimie jsou nemoci. Mnohdy postihnou krásné, mladé dívky, u kterých by to nikdo nečekal. Není to žádný výplod choré mysli, jsou to závažné choroby, které mnohdy spustí několik slov pronesených v blízkosti dotyčné.
Zuzka Součková
Učitel, ten tvrdý chleba má
Učitelé mají pořád prázdniny, chodí do práce na osmou, domů v poledne, dokonce mají i volné víkendy, a ještě pořád brečí, že mají málo peněz. Alespoň takto je veřejností profese učitele většinou vnímána.
Zuzka Součková
Boj o klienta aneb Jak mě vyhodili z Komerční banky
Na našem malém náměstí kromě starobylé radnice a vietnamských večerek stojí vedle sebe čtyři banky. Konkurence je ohromná a výběr dostačující. Všichni víme, že boj o klienta je tvrdý.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Taxikáři říkal, že postřílí několik lidí. Policie u duševně nemocného našla pušky
Psychiatrický pacient si na internetu koupil tři funkční historické brokovnice a tvrdil, že je...
Odbrzděná dodávka se zmrzlinou vjela do davu dětí, několik je vážně zraněných
Na západě Kyrgyzstánu najela během kulturní akce do davu desítek dětí ve věku od 9 do 16 let...
Poslanci mohou jednat i přes noc, ANO a SPD odmítají výpověď bez důvodu
Přímý přenos Poslanci mají začít projednávat úpravu zákoníku práce. Stínový ministr práce a sociálních věcí Aleš...
Bez krytí celníky by Březinova skupina nefungovala, řekl žalobce v závěrečné řeči
Soudní projednávání vynášení informací z Celní správy členům tak zvané lihové mafie se dnes dostalo...
- Počet článků 281
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3262x
Jsem autorkou knih:
Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě
Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,
a knih fejetonů ze života:
Běh života s úsměvem
Diagnóza žena
Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz
Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:
https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc
Vaše vzkazy mne potěší.