Určeno rodičům pubertálních fracků: Jak přežít pubertu (návod)

Puberta je hormonálně podmíněný proces, na jehož konci je dosaženo pohlavní zralosti a schopnosti reprodukce. Tak hovoří věda. Laicky řečeno je puberta stav, kdy zúčastnění denně přemýšlejí nad vraždou, či sebevraždou.

„Co bylo ve škole?“ zeptá se matka svého milovaného potomka.

„Co by asi, vopruz,“ odpovídá dotázaný na půl huby s pohledem upřeným do mobilu.

„Co jsi dostal z té písemky z chemie?“ nedá se matka odradit a stále se snaží navázat komunikační nit.

„Nevim,“ procedí drahoušek skrz zuby, v této chvíli již otočený zády k tázající, a klátivým krokem s očima pořád zabořenýma do telefonu odchází ke svému pokoji. Odtud se vzápětí ozve - duc, duc, které otřásá celým bytem. Zdá se, že vyčerpal zásobu slov určenou matce pro celý příští týden. V tom týdnu pak odpovídá pouze pokrčením ramen, protočením očních panenek, zdraví letmým pokýváním hlavy nebo sotva postřehnutelným mávnutím ruky. Ovšem jen v případě, že považuje za nutné své blízké obdařit pozdravem.

Úsměv u něj bližní, mám na mysli nejbližší rodinu, neviděli již několik let. Pouze v okamžiku výplaty apanáže mu koutky úst lehce ulétnou vzhůru, což rychle napraví a ihned nasadí svou masku skýtající směs pohrdání, neproniknutelnosti, vzdoru, odporu a odboje.

Je pochopitelné, že rodiče tuto situaci zvládají jen ztěžka. Vždyť ještě nedávno to byl takový milý a roztomilý človíček, který své rodiče miloval bezvýhradně. S otcem chodil na ryby a dokázal na něj obdivně zírat i když vytáhl deseticentimetrovou čudličku. Své matce každý den opakoval, jaká je krásná, jak má nádherné vlasy a tyhle šaty, mami, ty ti moc sluší. Ovšem když si je vzala na sebe tuhle, slyšela jen: „Co sis to na sebe vzala za příšernej hadr, v tom s tebou nikam nepůjdu.“ Podotýkám, že spolu odcházeli na preventivní lékařskou prohlídku v patnácti letech. Celou dobu si dával velký pozor, aby se nepřiblížil na vzdálenost kratší než pět kroků. V případě, že na něj matka chtěla počkat a snažila se zjistit, proč jde tak pomalu, jen odvrátil pohled, zastavil se a v konstantní vzdálenosti beze slova počkal, až se ona znovu rozejde. Mezitím si stihnul několikrát odfrknout, zakroutit nad její nemožností hlavou a mávnout rukou nad tím, jak je nemožná. Bezpečnou vzdálenost dodržel i v čekárně, kde úzkostlivě dbal, aby na ni ani omylem nepohlédl.

Pozor, mohlo by se zdát, že píšu o chlapcích. Podotýkám, že ani dívkám se puberta nevyhýbá a v některých případech dokáže být mnohem horší, delší a s mnohem bouřlivějšími projevy. Nehledě na možnost nechtěného otěhotnění!

A proto rodičům radím:

• Seberte v sobě veškerou trpělivost, kterou najdete a vydolujte i tu, o které jste neměli tušení, a která se ukrývá celé roky někde na samém dně vaší osobnosti.
• Přimíchejte spoustu laskavosti, úsměvů a milých slov.
• Nepoužívejte zbytečné násilí, i když… občasná rána nesmí nikdy padnout vedle! Zároveň si uvědomte, že bušit drobnými pěstičkami do dvoumetrového habána je značně ponižující - pro bušícího.
• Zavírejte často oči, vypínejte hlavu, přestaňte přemýšlet a nechtějte odhalit, co dělá ve volných chvílích.
• Nesnažte se puberťáka uplácet - penězi, značkovým oblečením, dobrotami, či jinými benefity  - má to krátkodobý účinek, který snad ani nestojí za to. Ve své podstatě se jedná o zmařenou investici.
• Netahejte je s sebou na rodinné výlety. Garantuju vám, že historie hradu Kost, ZOO v Praze ani Svatošské skály ve vašem doprovodu je nezajímají. Jediné, co je baví, je obrazovka mobilu a do té ať si čumí doma.
• Při nedělním obědě jim klidně nalijte sklenku piva. Je sice trestné mladistvým alkohol podávat, ale aspoň u toho oběda bude trochu klid.
• Ve chvílích nejhlubšího zoufalství si vzpomeňte, jak jste prožívali pubertu vy. Možná vás to posílí. Možná! Funguje to pouze krátce, a to jenom někdy a jen někomu.
• Nepropadejte trudomyslnosti. Vězte, že i tohle příšerné období, které, zdá se, nemá konce, jedoho dne skončí a z tyrana, který okupoval posledních několik let vaši domácnost, se vyloupne příjemný mladý muž či žena, kteří vědí, co chtějí a jdou si za tím.
• Nesnažte se přežít pubertu potomka pomocí alkoholu, mohl by se z vás snadno stát alkoholik. Ovšem sklenka až lahev vína při pocitech největšího zoufalství a propadu na nejhlubší dno může alespoň na chvíli pomáhat.
• V okamžicích konfrontace s pubertou se vyhněte velkým obloukem kuchyni, kde máte při ruce pořádné nože. Žádná krev se při řešení puberty nesmí objevit!
• Pokud chcete, každý večer se vroucně modlete za přežití všech účastníků.

Máte-li víc dětí, uvědomte si, že když jedna puberta skončí, další začne. V případě tří dětí bude puberta vaším věrným společníkem možná patnáct až dvacet následujících let. Anebo ne, pro zachování duševní svěžesti na tohle raději dopředu nemyslete. Pořád je tu naděje, že jiný potomek ji bude prožívat méně bouřlivě.
Pravdu?
Nebude!

Rodičové puberťáků, hlavu vzhůru! Nejste v tom sami, i když navenek se může zdát, že u sousedů je klid a pohoda.

Hodně štěstí, pevné nervy a klííííd!