Už jste někdy viděli takový inzerát? Neviděli? Opravdu? Děti se nepřenechávají jen tak? A co když vás jednoho dne už přestanou bavit?
Četli jste, jak někdo nabízí takhle psa? Když je v hlavní roli pes, už to není tak děsivé, co? A přitom pes, kterého si lidé pořídili, se stává členem rodiny a své lidi miluje bez výhrad.
Nevím, je-li to častější jev, nebo se to jen ke mně jakýmsi filtrem dostává náhodně. Ale poslední dobou se s tímto setkávám bohužel víc, než bych si přála. Většinou slova doprovází obrázek domácího mazlíčka s krásným pohledem a já si jen mohu domýšlet, co se se psem stane, když si ho nikdo nevezme.
Pořídit si psa je velké rozhodnutí. Psa si sice snadno můžeme koupit, ale není to plyšová hračka, jak si někteří myslí. Potřebuje péči, stejně jako dítě. Venčit, krmit a v neposlední řadě vychovávat. Nevychovaný pes je peklo. A přitom pes pevnou ruku potřebuje. Je mu to od přírody dáno. Potřebuje pevný řád, disciplínu a pak bude spolehlivě poslouchat svého pána. Paničku, i toho malého prcka, kterému ho rodiče pořídili. Pokud nepocítí pevné vedení, ovládne rodinu sám v duchu - vládce musí být! A pak se lidi krčí někde v koutě, zatímco pes se rozvaluje na gauči, přepíná si televizní programy dle svých preferencí a vyžaduje, aby mu ostatní sloužili.
Jenže ti, kteří ho nezvládnou si myslí, že jsou vládci. Že oni můžou všechno. A rozhodnou se, dát ho pryč. Někdy najdou někoho, kdo si psa vezme. Jindy ho přiváží na kliku útulku pro psy, nebo ho tam přehodí přes plot. A žijí mezi námi i tací, tak chladnokrevní, že ho nakrátko přivážou v lese.
Snažila jsem se představit si, jak taková situace může vypadat. Obluda (nedokážu tomu člověku jinak říct) vezme psa a jdou spolu na procházku do lesa. Pes radostně pobíhá. Obluda najde příhodné místo, bere do ruky provaz. Jeho pes na něj důvěřivě kouká. Obluda obtáčí provaz psovi kolem krku. Pes drží, netuší, že by mu obluda mohla ublížit. Přírodní zákony, které pes poslouchá, velí neubližovat vědomě a jen tak zničehonic. Obluda odchází. Pes je zmatený. Štěká. Volá, dívá se směrem, kterým obluda odešla. Kňučí. Svou psí řečí se ho snaží přivolat. Má hlad, žízeň. Je vyčerpaný čekáním a smutkem. Chce si lehnout, ale provaz se mu zařezává do krku. Škrtí. Pes se snaží stát. Stojí, až ho slabé nohy neudrží, upadne a provaz se mu zařezává hlouběji a hlouběji do kůže.
Když bude mít štěstí, najde ho někdo včas.
Psa si sice může koupit každý. Ale ten každý, nechť si uvědomí, že pes potřebuje pevnou ruku, důslednou výchovu, pravidelné venčení, každodenní péči, a že ho nejde odložit do kouta, když své lidi přestane bavit. Pes není rozmar, pes je živá bytost.
Přestože si lidstvo myslí, že psům jsme nadřazeni, chovejme se k nim tak, jak bychom si přáli, aby se chovali k nám, kdyby byli nadřazeným druhem oni.
