Kruh se uzavírá. Po čtyřiceti letech jsem se vrátila do základní školy. A nestačím koukat, co všechno se za ty roky změnilo, či co zůstalo stejné.
Přišla jsem po dlouhých letech do třídy a co nevidím? Černou tabuli. Na stěně visí tabule bílá. Magnetická, na kterou se píše fixy. Zamáčknu slzu při vzpomínce na skřípot křídy, křídový prach na zemi, na kalhotách i ve vlasech. Na mokrou houbu či hadr. Aby tabule byla bez poskvrnky, musela služba houbu pořádně vymáchat, vyždímat a tabuli přejíždět několikrát za sebou. To se obvykle dělalo jedenkrát denně až po vyučování. Mezitím se tabule ošmrdlala suchým hadrem, což na ní vytvářelo nepěkné šedivé šmouhy. Dnešní žáci nemají možnost uvolňovat své emoce házením mokré houby po sobě, po zdích a následně jejich ochotní tatínci, šťastní jako blechy, už nemohou prokazovat svůj um při malování třídy.
Pamatuju na rozruch, když třídní grázlík hodil houbou po spolužákovi. V ten okamžik se otevřely dveře, do třídy důstojně vešel učitel a houba se mu jen tak, mimochodem, otřela o obličej.
Dnešní žáci jsou ušetřeni zatuchliny, kterou houba společně se zbytky křídy vydávala. Když nasaju, dodnes tento typicky školní odér cítím.
Nevím, jak to mají jinde, ale v naší škole nezvoní. Všude jsou hodiny a děti při vyučování očima posunují ručičky dopředu. Kantoři o přestávkách posunují očima ručičky dozadu. Hodiny si ale vedou svou a odťapají za hodinu šedesát minut bez ohledu na požadavky svých uživatelů.
Žáci mi ve většině případů přijdou apatičtí, spící při hodinách. Rozjívení. Nepozorní. Nepřipravení. Zapomínající. Bez zájmu o vzdělávání, špatná známka je nevyvede z míry. Vzpomínám, jak jsem dostala kdysi svoji první pětku a rozhodně jsem se nesmála. Učitelé bědují, že jim musí dát špatné známky a žáci se smějou, nevypadají, že by se hroutili.
Nechci mentorovat, ale mám pocit, že před těmi čtyřiceti lety jsme si netroufli v tak hojné míře chodit nepřipraveni. Ano, byl v každé třídě nějaký propadlík, rebel, zlobič, který dokázal ovládnout ostatní, ale učitel měl vždycky navrch. Obávám se, že na některých školách nabývají navrch žáci.
Když jsem chodila na základku já, byly děti hubené. Aby ne. Po příchodu ze školy jsme mrskli tašku do kouta a vyrazili lítat ven. Dnes se poměr hubený : tlustý mění ve prospěch tlustý. Děti se hýbou jen s velkým odporem, často je rodiče vozí do školy, aby nemusely udělat pár kroků navíc.
Líbí se mi, že v každé třídě jsou umyvadla, mýdlo a papírové ubrousky. Toalety jsou zásobeny papírem. U nás na škole jsem to zatím nezažila, ale říkala mi kamarádka učitelka, že musí vydávat toaleťák na základě požadavku, jinak jsou žáci schopni nacpat celé role do záchodové mísy, rozmotat ho po chodbách či použít jiným nestandartním způsobem.
Inu, leccos se mění...ale žáci a učitelé ve školách zůstávají...
Tak uvidíme, co bude dál.
