Já vůbec nevím, proč jsme se všichni tak pustili do pana Moravce. Pro mě za mě, může být blogerem roku 2013, přestože v tom roce neblogoval. Vždyť on píše o stejným kulovým jako my ostatní.
Klidně si může říci, že mu vadí děti v letadle. Je to jeho právo.
Mně děti v letadle například vůbec nevadí. Nevím, není-li to tím, že tak často nelétám. Vlastně jsem letěla celkem asi šestkrát a ani v jednom letadle řvoucí dítě nebylo. Ale když jsem jela tuhle autobusem, tak celé dvě hodiny mi roztomilý chlapeček sedící za mnou kopal do sedačky. Několikrát jsem se výhružně otočila na jeho maminku, ale když jsem viděla její výraz, kterým svého synka chránila, netroufla jsem si říct ani slovo. Z autobusu jsem vylézala s tikem v oku.
Hlasitá hudba v hospodě. Nu, tak ta by mi taky vadila, kdybych se k tomu naskytla. Ale nějak jsem si nevšimla. Asi chodím do špatných hospod.
Tanga. Kapitola sama pro sebe. Stejná jako malé oblečení. Když to ty holky chtějí nosit, není jim zima a neškrtí je zaříznuté gumy, tak ať. Nakonec můžu být ráda, že ty mladé holky nevypadají dobře. O to líp vedle nich vypadám já, stárnoucí dáma.
Zprzněná čeština a používání počeštěných anglických slov. Tak s tím mám taky problém. Tuhle mi jedna mladá holka řekla: „Sejdeme se u stejdže.″ Bylo mi blbý přiznat, že nerozumím. Když jsem zmobilizovala všechny své mozkové buňky, vzpomněla jsem si, jak jsem četla v novinách, že na hudebním festivalu měli čtyři stejdže. „Aha, tak to bude asi pódium,″ usoudila jsem inteligentně a šla na schůzku k pódiu. Tam nebyla. Tedy jí volám, kde že je? Ale ona prý "stejdž" nenašla, stojí tedy u "banneru"... Za své vítězství dodnes považuji, že jsme se našly. Konec dobrý, všechno dobré.
Takže páček a klidně mi písněte majlík. Smajlík :-)
Howgh!
