Pes, obzvlášť štěně, si s dítětem, obzvlášť miminem, nijak nezadá. Ono takové štěně dá člověku zabrat minimálně stejně jako čerstvě narozený člověk.
Pořízování dítěte a pořizování psa se dosti liší. Zatímco udělat si dítě je příjemná, poměrně levná a mnohdy hodně rychlá záležitost, pořizování psa je mnohem náročnější. Fyzicky si to neužijete, sáhodlouze budete hledat mezi nabídkami, hádat se doma o rasu a když bude vybráno, domluveno s chovatelem, sáhnete hluboko do peněženky.
Věřte mi, tři děti jsem už vychovala, dva psy také, a jednoho čerstvého tříměsíčního psího teroristu máme právě doma.
U dítěte se tak nějak automaticky předpokládá, že následující dny, týdny, měsíce, roky se nevyspíte, budete neustále ve střehu, často nenajdete pro sebe chvíli.
Nikdo ale nikoho nevaruje, že se štěnětem se dostanete do podobné pozice. Pokud si myslíte, že je to blbost, zaděláváte si na na pořádné zklamání.
Do naší domácnosti přibylo kokršpanělské štěňátko. Je krásné, rozotmilé, vrtí ocáskem, když si nás prohlíží naklání hlavičku a při jeho psím pohledu zjihne kdekterý tvrdý chlap. To bychom měli plusy společného soužití. Není to málo, já vím. Jenže...
Právě se vyspal? Rychle ho popadnout a utíkat s ním ven. Jinak udělá doma loužičku či bobek. To znamená, že musíme být ve střehu, abychom okamžik probuzení nepropásli. A přestože se všude píše, že pes hodně spí, naše štěně je extrémně živé a oko zamhouří jen občas. Mezitím přemýšlí, jak shodit ubrus, rozkousat záclonu, či jak se prohrabat z obýváku do chodby. Samozřejmě za stálého vylévání svého močového měchýře na koberec.
"Co to tam zase hryže?" zní u nás doma téměř neustále. Pes si spokojeně okusuje nohu u stolu, roh koberce nebo zásuvku. "Fuj!"
V plném nasazení jsme i v noci, protože ani tma neumí našeho zvířecího miláčka zastavit. Náš pes je zbarvený do černa, potmě ho nevidíme a několikrát jsme mu šlápli na ocas. Kdykoli zazvoní zvonek, bojím se, že se jedná o zástupce společnosti proti týrání zvířat.
Pospíchám do práce. Pustila jsem psa proběhnout, ale potřebuju už jít. Volám, křičím, vztekle řvu, pes je zalezlý pod autem a dělá si ze mě prd. Nakonec jsem ho musela vyšťouchat koštětem. Mezitím mi třikrát volal klient, se kterým jsem měla schůzku, což jsem neslyšela, protože rudo před očima vyřadilo všechny ostatní smysly mimo provoz.
Když pes doma usne, chodíme po špičkách, nikdo nesmí nahlas vyslovit jeho jméno. Manžel, který právě za sebou hlučně zabouchnul dveře a tím psa probudil, může očekávat v nejbližších dnech doručení žádosti o rozvod.
Moudré knihy píší, že pes se má vychovávat pomocí pozitivní motivace, což znamená, když se mu cosi povede, chválit a chválit. Chválím s úsměvem na rtech tak, až mi ústní koutky málem vypíchly oko, ale se psem to ani nehne. Přemýšlím, že přejdu do negativní výchovy, o které se v knihách také píše. Znamená to, že když se něco nepovede, následuje trest.
Pokud máte psa rasy vyznačující se svéhlavostí jako my, budete si trhat vlasy na hlavě, protože na vaše štěně nezabírá ani pozitivní ani negativní postoj k výchově. Ať děláme, co děláme, on si dělá pořád, co chce!
V okamžiku, kdy štěně zvýší svůj akční rádius a přestane se motat u našich nohou, jsme ztraceni. Můžeme se ukřičet, neposlechne ani za nic.
Ale dle předešlých zkušeností vím, jednoho dne se ze štěněte stane dospělý pes. Přestane dělat doma loužičky, ničit domácnost či rozkousávat italské kozačky. Nebo jenom občas. Zato bude mít pro nás jen bezmeznou lásku a oddanost. A proto stojí za to psa mít, stejně jako děti.
