Koupili jste si v poslední době nějakou věc? Ano? A všimli jste si, jakou jste k tomu obdrželi knihu s názvem Návod k použití? Nemám na mysli elektroniku, kde návod má své oprávnění, ale třeba obyčejný hrnec.
S takovým hrncem, který si hospodyńka koupí, jistě umí zacházet. Vymyje ho, utře utěrkou a až bude potřebovat, zpění v něm na másle cibulku, petržel, celer, mrkev, přidá libeček, zalije vodou a osolí. Pak už jen nechá polévku bublat na kamnech. Já osobně ještě přidám feferonku, protože my to máme rádi ostré, a polévka za pár šupů může být za pár chvil servírovaná.
Žádná hospodyně nepotřebuje návod, jak má hrnec postavit na sporák, jak jej má vymývat a už vůbec tohle nepotřebuje v cizích jazycích včetně čínštiny, či jakéhosi jiného písma tvářící se jako rozsypaný čaj.
Já si tuhle zakoupila koloběžku. Naposledy jsem takovéhle přibližovadlo používala v pěti letech. Pak jsem přesedlala na bicykl a na něm jezdím dodnes. Koloběžku jsem se rozhodla zařadit do svého sportovního portfolia proto, že je to pohyb náročný, který posiluje dolní končetiny, horní končetiny, záda i břicho.
Přišla mi ohromná bedna. Natěšená jsem donutila manžela tohle přibližovadlo složit, pochopitelně nejpozději ihned. Trochu prskal, chtěl si po příchodu z práce zdřímnout a ne se zabývat mým krámem. Ale má úpornost byla nekonečná, tak aby už měl konečně klid, vrhnul se na to a během pár chvil ji složil - prostě propojil kola s řídítky a stupátkem, nainstaloval brzy, vyzkoušel ji a odešel na gauč. Energii určenou pro tento den vyplýtval na moje nesmyslné výmysly.
Já se hned převlékla do sportovního a zmizela uprostřed lesů. Tím, jak jsem jezdila vás nebudu unavovat, ale klidně si lehněte, je to dřina.
Po návratu domů jsem na stolku objevila "Návod k použití" velikosti sebraných spisů Aloise Jiráska! Jen tak pro zajímavost jsem do toho mrkla. Schválně, co se dozvím.
Bodů tam bylo nekonečné množství. Začínalo to jedničkou a končilo v nekonečnu.
Dozvěděla jsem se mimo jiné, že při nastupování musím koloběžku držet oběma rukama. Totéž i při jízdě. Také mě návod k použití nabádal, abych jezdila opatrně a vyhýbala se loužím. Tůdle, až naprší a uschne! Mimo jiné mi poradil, že mám mít jednu nohu na stupátku a druhou se odrážet. Je tu někdo, kdo by dokázal na koloběžce po rovině či do kopce jet jinak? Možná David Copperfield. Ale já o tom stejně pochybuju. Také jsem nabádaná, abych nejezdila potmě! Takových rad tam byla přehršel.
Pozor, návod je tištěn na křídovém papíru, velikosti A4 a spojen sešívačkou. Dostala jsem ho k mašině zdarma, nebo si to aspoň mohu myslet.
Přijde mi to jako plýtvání papírem, lesem a dělání blbců ze zákazníků.
Ale já vím, proč je to. Kdysi dávno mi vyprávěl kamarád právník zajímavou kauzu z Ameriky. Kdosi si zakoupil obytný vůz s automatem. A naboural. Soudil se z prodejcem, protože prý netušil, že když má auto s automatem, musí sedět za volantem a ne si vařit vzadu v obytné sekci kávu.
Také jste možná slyšeli ty šílené story, kdy majitel dal sušit mokrou kočku do mikrovlnné trouby a pak se soudil s prodejcem a výrobcem, že nikde nepsali, že se to nesmí.
A z těchto důvodů se všichni kryjí a u každého výrobku se snaží předvídat, co by s ním zákazník mohl udělat nekalého. Raději o tom píší v návodu, protože se nechtějí soudit. Koncový uživatel se musí dozvědět, že koloběžka se musí držet oběma rukama, že zvíře se do mikrovlnky nedává, že vysavač je na vysávání prachu a ne vody z bazénu, žárovka patří do svítidla, mýdlo je na mytí rukou a vylučování provádíme na toaletě (alespon většinou!), na televizní obrazovce nežehlíme prádlo a žehličku nepoužíváme místo míče.
Lidi, vzpamatujme se, používejme tu bouli, kterou máme na krku na přemýšlení, ne na nošení účesu.
