V dobách dávných, kdy za devatero horami a devatero řekami vládl komunista, jsem se rozhodla, z ničeho nic, prostě jen tak, přestat kouřit.
"Od zejtřka nekouřím!" Třesoucí se rukou vytáhnu a zapálím poslední cigaretu z poslední krabičky, kterou jsem kdy ve svém životě pro svoji potřebu včera zakoupila.
Je večer a úplněk na obloze vede mé kroky k tak radikálnímu rozhodnutí.
Škoda, že už nemám cigára, ještě jednu bych si dala. Jednu, tu poslední. Hmmm, takže poslední byla ta předposlední, matu sama sebe svojí brilantní matematickou úvahou.
Ráno se probouzím, a první co mě napadne je slovo cigareta. Hned ho zaženu a přísně si připomenu, že ode dneška nekouřím.
Plná elánu vyskočím z postele. Začíná přece nový život. Počítám kolik peněz ušetřím, když nebudu kouřit a hned vím, za co je utratím. Ještě trochu váhám, jestli si koupím tu kabelku, která je k sehnání jen v NDR nebo jestli pojedu na zájezd k Balatonu.
Posnídám bohatě. Na nový asketický život se musím předem posilnit. V duchu přemítám, že se ze mě stane Mirek Dušín v sukni. A hned si připadám taková lepší. Odvážná, odhodlaná, vytrvalá, trpělivá, zdravotně nezávadná až žádoucí.
Odcházím za prací. Na autobusové zastávce mě přes nos praští vůně cigaretového dýmu. Slastně nasaju. Pak si vzpomenu na své odhodlání a už se rozčiluju: To je smrad! Ty lidi vůbec nemají pochopení pro nás nekuřáky! Vůbec mě nepohoršuje, že ještě včera jsem tu dýmila jako parní lokomotiva. Ale dneska je dneska!
"Pojď s námi na cigáro," lákají mě kolegyně. Odmítám. Pak sama sedím téměř půlhodiny v kanceláři a zase se rozčiluju, jak jsou líné, nezodpovědné, a že přece nebudu za ně dělat jejich práci. Fuj, ti kuřáci! Pořád si připadám taková lepší a možná trochu i kuřačkami pohrdám. Nevšímám si, jak nervózně bubnuju prstem do stolu a nohou vydupávám árii z Prodané nevěsty, ze které plynule přecházím do Beethovenovy Symfonie č. 5 c moll op. 67 „Osudová“ ...ó, jak symbolické.
Kuřačky za směnu stihly několikrát odejít na cigáro, zatímco já jsem uvázaná u stolu jako pes u boudy s pocitem, že to tady za ně musím oddřít.
Z práce odcházím domů totálně vyřízená. Byt je opuštěný. Projedu staré kabáty, jestli bych nenašla někde zapomenutou cigaretu nebo aspoň ohořelý nedopalek. Nenajdu nic, huba mi jde šejdrem a tak raději odcházím na lože s nadějí, že zítra už bude líp. Zítra mě už závislost honit nebude. Jak jsem naivní, zjistím ráno.
Situace se druhý den opakuje. Stále odolávám. Jen nohy a ruce pořád do něčeho tlučou a dupou. Bolí mě hlava a v oku mám tik. Možná i stříhám ušima, což naštěstí pod vlasy není vidět. Kolegyně zase tráví polovinu pracovní doby na chodbě. Takhle soudružky ten socialismus nevybudujete!
Odpoledne mám schůzku. U nás v městečku tehdy nebyly žádné nekuřácké kavárny, dokonce tam nebyly žádné kavárny. Takže v hospodě. Probíjím se šedivou clonou cigaretového dýmu a lačně vdechuju kouř. Pak si vzpomenu, že stojím na druhé straně a zamračím se, jak jsou ti kuřáci bezohlední. Krev mi tepe ve spáncích, hlava bolí jako střep, nemůžu dýchat. Lapám po dechu a toužím po cigaretě.
Můj společník, kuřák, už na mě mává. Objednává víno, kávu a na stůl vyndá krabičku cigaret. Seznamuju ho se svým rohodnutím a mám pocit, že se uchichtnul. Vůbec mě neobdivuje, nepodporuje. Naopak, svádí na scestí, když vyklepává bílou tyčinku a gestem naznačí, jetli si dám. Pohoršeně zavrtím hlavou a nohy pod stolem se zkroutí do X, Ypsilon, Zet. Závistivě pozoruju, jak škrtá zapalovačem, vyfukuje namodralý dým a následně jak elegantním pohybem odklepává popel do popelníku. Já chci takyyy, šeptá mé závislé já.
Beru do ruky láhev vína, točím s ní dokola, strhávám etiketu. Tu trhám na malé kousíčky, pak ještě na menší a menší až na úplně nejmenší. Já chci cigaretu!!!! křičí celé mé tělo.
Loučíme se.
U první trafiky se zastavím: "Prosím jedny Sparty!" S pocitem prohry a viny lačně vdechuju cigaretový dým a sleduju rudé světlo na konci téhle bílé tyčinky.
Tak snad zase někdy jindy
Když jsem později otěhotněla, přestaly mi cigarety vonět, ba dokonce začaly smrdět a dělalo se mi z nich špatně. Kouřt jsem přestala. Pak se už k tomuto zlozvyku nevrátila. Případným zájemcům o ukončení poměru s cigaretami doporučuji. Vůbec to nebolelo.
