Nerozumím vyjádření paní Šabatové, že zákaz nošení hidžábu do školy je diskriminace. Proč bychom se měli podřizovat někomu, kdo sem svojí kulturou nepatří? Komu jsme dovolili tady žít, přestože jeho domovina je jinde a jeho náboženské vyznání jiné, než je v srdci Evropy obvyklé.
Je to stejné, jako když přijdu na návštěvu. Představme si, že jsem kuřačka. Přijdu k nekuřákům a oni mi uvaří kávu. Pro kuřáka je nepředstavitelné vypít kávu bez cigarety. Já budu trvat, že si musím zapálit. Jinak se budu cítit utlačovaná. To je ale blbost, že paní Šabatová. Postavíte se za mě? Předpokládám, že určitě ne. Vím, že otázka kouření není otázkou víry, ale určitá paralela by se našla...
Před lety jsem poprvé zavítala do Vatikánu a chtěla navštívit baziliku Svatého Petra. Co si myslíte, nepustili mě dovnitř, protože jsem měla odhalená kolena. Rozhodně jsem na prahu nezpůsobila hysterickou scénu, že mě dovnitř musí pustit, že jsem přijela tisíc kilometrů, a cože si to vůbec dovolují. Sklapla jsem paty, a sice smutná si baziliku prohlédla zvenku. Přijala jsem jejich nařízení, aniž bych se cítila diskriminovaná.
Spousta kluků v pubertálním věku nosí mikiny s kapucou. Často tyto chlapce potkávám, že mají kapuci na hlavě. Postavila by se ochránkyně veřejných práv za jejich právo mít zakrytou hlavu kapucou ve škole? Jak velký je rozdíl mezi kapucí a šátkem? Obojí je otázkou nějakého vyznání či sebeurčení. Vždyť ti mladí si hledají svoji identitu a jistě mají svůj důvod, proč si kapuci na hlavu nasazovat.
Neplatí snad, že pokud je někdo někde hostem, kterého hostitel přijal, měl by žít podle jeho pravidel? Nesnažit se do jeho života nastolit pravidla svá. Jinak se stává parazitem a s parazity je třeba zatočit dřív než svého hostitele naprosto zničí.
Do prčic, proč my Češi pořád musíme někomu lézt do zadku? Alespoň na mě krok paní Šabatové takto působí.
