Hárá nám pes... no tak dobrá, fenka

Dvakrát do roka se ze mě stává policajt na plný úvazek. Ochránce počestnosti naší fenky. Přísahám, že to vyžaduje plné nasazení. Je to mnohem náročnější, než ochraňovat před újmou dcery.

V dobách, kdy dcery hledaly svoji identitu, jsem měla pocit, že je musím chránit před různými zvláštními individui. Neměla jsem to tehdy tak těžké. Dcery, pokud cítily, že onen dotyčný nesplňuje mé představy o budoucím zeťákovi, vůbec mi ho nepředstavily. Naopak jej přede mnou úspěšně tajily. Byla jsem na sebe tehdy tak hrdá, jak mám vše pod palcem.

To s kokršpanělkou Trajdy funguje ochrana její počestnosti docela jinak. Bojím se přiznat si, že spíš nefunguje. Jakmile zaslechne volání přírody, ztrácím nad ní jakoukoli kontrolu. Z přítulné, oddané, poslušné fenky se stává někdo úplně jiný. Takové sexuální monstrum. Kdybych si troufla použít zde silné slovo, řekla bych, že je z ní děvka. Kolem našeho plotu se začnou stahovat nepředstavitelné, pro mě nepřijatelné týpky. Psi různých ras i původu. Prapodivného vzhledu, velikosti i barev. A ta naše čubka není vůbec vybíravá. Je jí jedno, jak potenciální otec jejích dětí... ehm štěňátek, vypadá. Nezajímá ji jakou genetickou informaci předá jejím potomkům. Nestará se z jakých poměrů dotyčný pochází, jaké  má vzdělání, zaměstnání a potažmo i plat. Vůbec jí nevadí, že se k sobě nehodí. Okamžitě zapomíná na svůj urozený původ. Neřeší, že je čistokrevná a pochází z renomované chovné stanice. Nebere v úvahu, že její otec byl šampion, držitel několika CACIBů. Ani její matka nebyla jen tak někdo. A už vůbec nebere ohled na to, že jsme za ni dali spoustu peněz. Přála bych si, aby si k sobě vybrala partnera přiměřeného. Minimálně na stejné úrovni, ne-li na vyšší. Aby k němu mohla vzhlížet a ne jím později, když pomine první zamilovanost, pohrdat. Jenže ji v těchto dnech zajímá jen jedno. Aby to byl pořádnej pes (rozumíte, že). Její oddaný pohled se mění ve vilný. Nás, svých pánů si vůbec nevšimne, jen brouzdá kolem plotu a předvádí se. Naparuje se a vystrkuje zadek. Nestyda! Čubka jedna! Na druhé straně plotu slintají a kňučí ti vometákové a hledají v něm díru. Snaží se podhrabat, přeskočit či jakýmkoli jiným způsobem se dostat na druhou stranu. Netuší, že my svoji fenku bedlivě hlídáme a pro tento případ jsme udělali z našeho pozemku nedobytnou pevnost. A tak se to zatím žádnému uštěkanému uslintanému čoklovi nepodařilo. Alespoň doufám...

Teď jen počítám dny, kdy volání přírody utichne. A z prodejné děvky se stane zase náš starý oddaný, milující psík. Pak budeme mít na půl roku klid.