Nepíšu o politice. Kdo mě zná, ten ví, že nemám ráda Babiše a jeho vládní kámoše, Zemana a jeho hradní partičku. Taky si myslím svoje o zelených mozcích.
Jenže doba je zlá, a tak i já cítím, že je na čase postavit se situaci čelem.
Když na obrazovku vyleze Babiš, jak trefně poznamenala jedna z kamarádek na facebooku – generátor nahodilých slov – trpím nejen duševně, ale i fyzicky. Ty jeho bláboly a jeho lži a jeho kecy mi činí stažení žaludku, svírání útrob a otvírání kudly v kapse.
Navíc trpí i moje estetické cítění; pohled na Babiše není nic, po čem toužím, i kdyby byl nakrásně jeho slovní projev k poslouchání.
Když po jeho boku stál Vojtěch, no… moje utrpení dosahovalo nebývalých výšin a bylo mi koneckonců toho chudáka i líto.
Prymula mě nechával celkem lhostejnou. Vlastně když o tom teď uvažuju, ani on mi neseděl. Nemá prověrku, patří coby plukovník k zelenejm mozkům.
Jenže doba je fakt zlá, přestože nám někteří odborníci na všechno tvrdí, že tomu tak není, a nabádají nás k revoltě nenošením roušek.
Nepropadám hysterii, ani přílišnému strachu. Přesto se bojím. O lékaře, sestřičky, o všechny v první linii, protože ti když onemocní, jsme v háji všichni. Včetně Švejků.
Prymula se ujal velení a já jsem očekávala, jaké budou jeho kroky a jak bude odolávat panovačnému, sebestřednému a nebezpečnému Babišovi. Jeho projev, byť odložený, mě přesvědčil.
Dívala jsem se od začátku do konce a za mě dobrý. Mluvil jasně, srozumitelně, věcně. I omluvy jsme se dočkali. Odpustila jsem mu, že nemá prověrku i to, že je plukovník. Evidentně si nenechá od Babiše do boje s covidem kecat, a to je dobře.
Přiznávám, že se mi nelíbí vtípky na jeho adresu. Před kamerou stál sám proti všem, za ním muži z jeho týmu. A co jako měli dělat, než za svým velitelem stát? Prymula mluvil hezkou češtinou, a to je pro mě velké plus. Babišovy a Zemanovy bláboly, výhrůžky a nestátnické kecy mi trhají uši a můj smysl pro rodný jazyk je zcela pošlapaný.
Prostě a jasně. Jestli máme z toho marasmu vyjít a neplakat nad mrtvými, musíme Prymulu poslechnout. Musíme mu pomoct. Poprosil nás o to a jen hlupák ještě zpochybňuje nastalou dramatickou situaci.
Až náš boj s covidem skončí, budu se zase ptát, kde je plukovníkova a Mynářova prověrka, proč se nevyšetřil kyanid v Bečvě, proč máme pořád za premiéra bývalého estébáka, proč máme za prezidenta trosku, co umí jen urážet…
Ovšem teď se budu sakra snažit, abych neohrozila sebe a své bližní a doufám, že i národ Švejků se bude snažit stejně.
