Zakládám si na své samostatnosti a nezávislosti. To je nejvíc! Jasně že bych mohla udělat psí oči, fňuknout a poprosit o pomoc. To je sice snadný, ale já jsem si snadnou cestu rozhodně nezvolila.
Kolem mě se vyskytuje jistý počet chlapů ochotných pomoci a já jsem moc ráda, protože mám muže v oblibě i přesto, že jsem poslední léta po boku pana Zajíce nezažila zrovna ráj na zemi. Jsem osoba optimistická a na mužské plémě jsem nezanevřela.
Přesto si udržuji odstup, a pokud to jde, jsem odhodlaná nenatáhnout se po pomocné ruce. (Jsou ovšem jisté chvíle, kdy je pomocná mužská ruka, a nejen ta, naprosto vhodná a žádoucí. To je bez debaty).
V podnájmu mám kdeco, včetně kladívka a šroubováku. Ovšem pokud si zakoupíte jako já polotovar v IKEA, ruční nástroj ku šroubování není to pravý ořechový, jak jsem zjistila.
Přestože razím heslo – minimalismus je nejvíc, usoudila jsem, že pod notebook a tiskárnu nějakej ten stůl potřebuju. I vydala jsem se na nákup stolu.
Zvolila jsem střední cestu finanční i váhovou. Každého stolního adepta jsem si prohlídla, zkontrolovala cenu a posléze i váhu, neboť o sobě moc dobře vím, že víc jak patnáct kilo neunesu, a navíc je to snad i uzákoněné, že víc jako žena nesmím tahat. Zvolený stůl vážil deset kilo a já ho vlastnoručně odvlekla domů. (Zde si laskavě povšimněte termínu domů). Nohy byly extra, to dá rozum. A rozum taky dá, že se ty nohy musí přišroubovat k desce. Sestavit nohy nebyl žádnej kumšt, stejně tak pochopit návod k přišroubování k desce. A zde nastal ten zádrhel. Každá ta zatracená noha je opatřena pěti šrouby a v desce jsou dírky, kam ty šrouby patří, pouze naznačeny.
Zvolila jsem odpovídající šroubovák, vykasala rukávy, plivla si do dlaní, zaklekla a jala se šroubovat. Ručně. Uf….
Byla to teda šichta, to vám řeknu. Každá noha je pevně přišroubovaná, to jo, ale několik těch šroubků jsem už prostě neměla sílu dotáhnout. Příště výrobcům doporučím, aby šetřili šroubkama, tři na každou nohu bohatě stačí.
Druhý den jsem měla pocit, že jsem složila vagón uhlí. Netušila jsem, kolik mám na rukou a zádech svalů. Příště šroubuju jedině JEDINĚ šroubovákem na jiný pohon než na můj vlastní.
Zalovila jsem na internetu a vida! AKU šroubovák v akci! O půlku levnější! Za dva dny jsem ho měla doma,kluka jednoho šikovnýho.
Jsem ozbrojena a žádnej šroubek mi už nebude klást odpor! Až tohle dopíšu, sundám notebook a tiskárnu ze stolu, obrátím stůl vzhůru nohama a dotáhnu všechny ty zatracený šrouby. A až je dotáhnu a znovu otevřu notebook, prohrábnu internet. Mám totiž zálusk na AKU vrtačku...
Zde důkaz mé ozbrojenosti. Šrouby všech zemí, vzdejte se!
