Titulkování televizních pořadů je dnes zcela přirozené, ale je v dostatečném rozsahu? A co videa, české filmy v kinech? Proč jsou titulky barevné? Je to jen image nebo to má nějaký smysl? A víme něco o historii titulkování?
Přestože se u nás již ukazují první vlaštovky většího množství titulkování živých zpráv, např. titulkování olympijských her v TV, je prosazování přepisu pro lidi se sluchovým postižením těžké. Přitom přepis jako komunikační prostředek je uzákoněný…
Dovolte mi, abych sáhl po paralele a podal zde zkušenosti z USA.
Pomoci faktů z knihy doc. Ing. Jaroslava Hrubého CSc.: "Spojené Státy a občané se zdravotním postižením", bych rád vysvětlil, že vynaložené finanční prostředky se vrátí.
Titulkování pořadů pro neslyšící v USA: (podávám to pro množství napsaných slov v knize - zkráceně, ale podle faktů v knize)
Titulkování v TV v USA bylo zahájeno v 70. letech. Federální komise pro komunikaci (FCC) v r. 1970 doporučila všem televizním společnostem vysílat titulkované pořady dobrovolně. Vydala však současně varování, že pokud nebude dobrovolný přístup úspěšný, vydá nařízení o povinném titulkování.
V roce 1976 FCC vydala vyhlášku, podle které všechna varovná hlášení (hurikány, zemětřesení, požáry, atd...) musí být povinně vysílána i vizuální formou.
Americké ministerstvo školství zaplatilo velmi nákladný vývoj integrovaných obvodů pro dekodéry skrytých titulků. Přesto byly dekodéry poměrně drahé, takže si je většina osob, kterým mohlo titulkování prospět, nemohla dovolit. Relativně nízký počet prodaných dekodérů sloužil zpětně televizním společnostem jako argument, že titulkování sleduje jen malý počet diváků, a že se tudíž do něho nevyplácí investovat. V té době bylo titulkovaní pro neslyšící skutečně ohroženo!
Zcela zásadním způsobem přispěl ke změně situace Kongres Spojených států, který v roce 1990 přijal zákon o televizních dekodérech, podle kterého všechny televizní přijímače s uhlopříčkou větší než 13" vyráběné a dovážené do Spojených států, musí být od 1. července 1993 vybaveny dekodérem skrytých titulků.
Velkosériová výroba umožnila snížit cenu integrovaných obvodů pro dekodéry tak, že se vestavěný dekodér projevil zvýšením ceny televizorů v průměru o 5 dolarů. Tím dostalo možnost přijímat skryté titulky obrovské množství televizních diváků, kteří z různých důvodů zjistili, že jim titulky v obraze vlastně velice vyhovují.
Národní institut pro titulkovaní odhaduje, že titulky v televizním obraze mohou velice prospět až 100 milionům Američanů.
Tvoři je:
24 milionů...... nedoslýchavých a neslyšících
30 milionů ......pro které je angličtina 2 jazykem
12 milionů ..... dětí, které se učí čist
7 milionů .......mladistvých, kteří čtou na podprůměrné úrovni .
27 milionu ......dospělých negramotných (negramotnost se nepovažuje za absolutní neschopnost čist a psát, ale za nedostatečnou schopnost)
Výzkumy prokázaly, že televizní titulky vedou k dramatickému zlepšení čtenářských schopností u všech výše uvedených kategorií.
Patrně nikdo neočekával, že titulky, životně důležité pro "pouhých" 10% obyvatelů – lidí se sluchovým postižením, začne sledovat značná část televizních diváků, že se tudíž začne vyplácet titulkovat, protože titulkování značně zvyšuje sledovanost pořadů.
Časopis "Advertising Age" (Věk reklamy) napsal již v květnu 1992, že sponzorování skrytých titulků je jednou z nejlevnějších a nejúčinnějších forem reklamy!!!!
V Česku vývoj skrytých titulků probíhal jinak. Přesněji je to popsané zde: http://verastrnadova.blog.idnes.cz/c/242498/Zavedeni-a-uzakoneni-skrytych- -v-Ceske-republice-I.html
Cesta k teletexu s vyťukáním 888 (vyvolání skrytých titulků) byla dlouhá a nesnadná. U pořadů se skryté titulky vyvolají, jen když jsou napsané :-(
Některé TV společnosti se stále bráni pochopit plný význam nabídky skrytých titulků ve všech vysílaných pořadech. Zapomínají nebo si nechtějí připustit, že v ČR existuje další potenciál vyšší sledovanosti pro TV.
Přesněji cca 0,5 milionů lidí se sluchovým postižením - ohluchlí, nedoslýchaví, uživatelé kochleárních implantátů, senioři (z toho malou část zhruba 15 000 tvoři neslyšící od narození dávající přednost znakovému jazyku). K tomu ještě připočítejme slyšící co se z různých důvodů rozhodnou pro "tiché" sledování vysílání a vyvolají si skryté titulky. Třeba jen proto, aby někoho nevzbudili J
Tak se blížíme k tomu, co už zjistili v USA, že titulky jako takové slouží k vyšší sledovanosti pořadů. Dále, ke zlepšení čtenářských schopností lidí se sluchovým postižením všech kategorii a také k vyšší informovanosti.
A to už není málo!
Dodatek: Co se týká reklamních agentur a jejich vedení, ohledně opatřování reklam skrytými nebo třeba obláčkovými titulky (což může také reklamu oživit), bohužel musím konstatovat, že nepochopili, že když mají reklamy zboží prodávat, jsou lidé se sluchovým postižením potencionálními kupci.......
Bez titulků se člověk se sluchovým postižením nedozví „co“ reklamy nabízí a tak nekoupí!
A proč mají být titulky barevné? Pro přehled – ať víme, kdo zrovna mluví :-)
Roy
