Pokud vás požádá osoba se sluchovým postižením o pomalejší mluvu (protože od vás odezírá), či rovnou o napsání vašeho sdělení, není dobré to ignorovat. Mluvení více nahlas ničemu nepomůže a také si "ušetříte nervy".
Ti, kdo mě znají, mi složitější sdělení, než je například: "Ahoj, jak se máš," rovnou píší. Ani na úřadu, poště u lékaře se mi nikdy nestalo, že by mi na požádání nepsali. I naprostá většina těch, se kterými jednám poprvé v životě po ohluchnutí mi na požádání píše.
Občas ale samozřejmě také někdo, kdo mě nezná, psát nechce. Třeba potřebuje k psaní brýle, které má "zaštrachané někde v kabelce", nebo se stydí za rukopis, gramatiku atd., či je zkrátka úplně obyčejný ignorant, jenž sebestředně a tvrdošíjně stále něco říká (typicky klasický dealer - naučenou "písničku" a obvykle stále víc nahlas), ač mu skáču do řeči a vysvětluji, že jsem ohluchlý, nic neslyším a nevím, co chce.
V poslední době pak dělávám to, že jej nechám vypovídat a pak mu začnu vyprávět pohádku "O Červené Karkulce" bez hlasu. Nejdříve dělají "cože?", ale já dál vyprávím. Pak už to nevydrží a řeknou něco ve smyslu: "Nevím, co říkáte," což odezřu. Na to samozřejmě čekám a odvětím (to už normálně s hlasem): "Já také nevím, co říkáte, takže jsme na tom stejně. Když mi budete psát, budu mluvit normálně a ne pouze otevírat pusu a uvidíte, že nám ta komunikace půjde velmi dobře." Pak konečně vezmou na vědomí, že mi své sdělení musí napsat a následně se konečně chopí podávané tužky s blokem, aby to už měli za sebou.
Zabírá rovněž "chladnokrevná metoda" v jiných situacích, kdy se nedá druhá strana "zastavit" a bezohledně drmolí své sdělení (typicky když někdo nadává). Tuto metodu mi popsala moje kamarádka Mgr. Věra Strnadová: "...ale nejlepší je, když mi nějaká baba nadává. Já ji nechám, ani nemrknu, a když jí dojde dech, tak se velmi zdvořile a mile zeptám: Paní, prosím vás, co jste to povídala? Já neslyším... Tu jezinku pak chytá div ne infarkt, když zjistí, jak zbytečně plýtvala silami. Důležité je na to reagovat opravdu přehnaně zdvořile a mile, což celý ten efekt ještě umocní."
V tu chvíli to musí být pro nadávající opravdu na krevní tlak 900/700. Navíc se nadávající, když mu není "kladen odpor", cítí být strašně "na koni", jak to tomu druhému vytmavil. A když pak druhá strana z jeho "přednášky" neví ani slovo, pocit "vytmavení" se v tu chvíli obrátí zcela naruby.
Při komunikaci se mnou a s dalšími lidmi se sluchovým postižením se tedy prosím snažte co nejvíce spolupracovat. Lépe si navzájem porozumíme, a vy si ušetříte čas, hlas, nervy i zdraví.
-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*
Autor: Ladislav Kratochvíl
Kráťa ohluchl ve svých 40 letech v roce 2003. Kromě psaní se věnuje vlastnímu webu (www.kochlear.cz), počítačovému poradenství a problematice ztráty sluchu ve středním věku a později. Zabývá se nejen touto tematikou a souvisejícími přednáškami, ale také možnostmi přepisu mluveného slova do textu v reálném čase.
-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*
