- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Asi šest let po ohluchnutí mě to docela trápilo. Jenže trápit se mě nebaví, takže jsem začal být "otrlý". Když dopiji kávu, nebo zkonzumuji další občerstvení a nikdo nic za tu půlhodinu nepíše, přičemž se všichni celou dobu baví, prohlásím: "Když vy nestojíte o mě, nestojím ani já o vás, jdu k počítači, ten se se mnou baví" a odejdu (když je to u nás doma). Je to sice neomalené, ale z mého pohledu je lepší být upřímný, než se usmívat a kývat hlavou "ano" a předstírat tak, že snad vím, o čem je řeč.
Dospěl jsem však k názoru, že není dobré jen pasivně čekat, až se někdo smiluje a napíše, ale že je dobré vytvořit jakési "podmínky pro psaní".
Když mi chtěl na návštěvě u dcery ukázat zeť něco na notebooku a já se nakláněl, abych na to viděl, propojil notebook s televizorem a pustil mi to pěkně velké. Následně spustil i Word, aby mi napsal sdělení a vytvořil tak v podstatě ony podmínky.
Zeť i dcera píší na klávesnici docela bleskurychle. Předávali si notebook, psali mi a já si pohodlně četl na televizoru.
Jasně, každý nemá takovou techniku, nicméně mohlo mě již dříve napadnout, nabídnout jim externí klávesnici, připojenou k mému malému notebooku Asust Eee, na kterém bych si četl a tím ony "psací podmínky" vytvořit.
Jak jsem totiž vypozoroval, mladší ročníky píší raději na klávesnici narozdíl od starších.
A "psací studio s TV" jsem vytvořil hned i doma.
Nejdříve Asus Eee, připojený VGA kabelem k televizoru Sony Bravia, položený na židli vedle, aby nepřekážel na stole, externí bezdrátovou klávesnici a aplikaci na psaní Open Office (zdarma a česky).
Lapálie s psaním tím byla ale vyřešena jen jaksi napůl. Nevěděl jsem totiž, jak vyřešit "psací podmínky" pro rodiče/tchána/strýce/švagry, jenž nejsou v psaní na klávesnici vůbec zdatní a je to pro ně "za trest", případně na ní nikdy ani nepsali. Navíc k psaní. Potřebují brýle, za které se mohou stydět, nebo je mají někde daleko "v kabelce". Možná před ně položit opravdu velký blok, pěknou tužku a vedle třeba i lupu. Případně, pokud je přítomna i "klávesopsací" osoba, zprovoznit přepis přes TV a poprosit ji o psaní.
Díky Radku a Terko za komfortní psaní/čtení a také za ideu tohoto článku, že není dobré pouze nastavovat dlaň (blok s tužkou), ale také pro to něco udělat a když je vidět snaha, je pak i větší ochota.
Po měsíci jsem to doma nakonec rozchodil tak, že jsem propojil stolní PC s televizí VGA kabelem, abych nemusel instalovat notebook na židli.
Nemá to chybu. Ta televize je dominantní (blok na stole moc ne) a více svádí k psaní. Navíc ostatní vidí, co mi kdo píše. Když se totiž píše na papír, působí to na ostatní přítomné jako šeptání.
Bezva je i chytrovize (SmartTV), kde jde psát přímo a nemusí se pouštět počítač. Jen jsem to ale musel udělat tak, že jsem naprogramoval HTML stránku s psacím polem, protože na televizi není přímo aplikace na psaní.
Prima by byl úplně jednoduchý textový editor pro SmartTV, kde by šly nastavit třeba jen 3 barvy pozadí, tři typy a velikosti písma a soubory by nešly ukládat (třeba jen poslat e-mailem).
Vše se nakonec jaksi „ustálilo“ tak, že jsem koupil dlouhý kabel, propojil stolní PC s televizí, na stolním spustíme Word, bezdrátová klávesnice a myš a už se píše. A svádí to k psaní opravdu kdekoho. I mou čtyřletou vnučku.
-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*
Autor: Ladislav Kratochvíl
Kráťa ohluchl ve svých 40 letech v roce 2003. Kromě psaní se věnuje vlastnímu webu (www.kochlear.cz), počítačovému poradenství a problematice ztráty sluchu ve středním věku a později. Zabývá se nejen touto tematikou a souvisejícími přednáškami, ale také možnostmi přepisu mluveného slova do textu v reálném čase.
-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*
Další články autora |
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Praha