Nějací aktivisté protestují proti tepelné elektrárně v Domoradicích, jiným pro změnu vadí jaderné elektrárny. To je slabota, je třeba přejít od slov k činům a třeba se úplně zříci elektřiny, aut atd.
Protestující proti teplárně v Domoradicích u Českého Krumlova by měli jít příkladem, zrušit doma ústřední topení a vrhnout se na otevřená ohniště vytápěná samozřejmě pouze dřívím a jiným přírodním materiálem. Tak dokážou, že to s čistým životním prostředím myslí vážně. Odpůrci elektřiny z jádra by se vůbec měl zříci elektrického proudu jako ďáblova vynálezu. Vždyť vodní elektrárny devastují přírodu a tepelné spalují uhlí a brutálně škodí životnímu prostředí.
Takový návrat do středověku by byl přece ideální, žádné teplárny ani elektrárny neotravovaly lidem život, ti neměli dálnice a také ve statistikách dopravních nehod byla ještě v 18. století velká nula. A osvícení lidé již v 19. století varovali před parními vlaky. Jsou hlučné, kouří, smrdí a plaší dobytek. Není nad návrat k osvědčeným tichým koňským kočárům a povozům.
Aktivistka Dana Kuchtová je taková trvalá osvědčená bojovnice za lepší zítřky. Válčí jak s Temelínem, tak s domoradickou teplárnou. Ona prostě cítí, že to jádro není dobré pro lidi.
V proslulém románu Miguele de Cervantese Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha je známá scéna, jak udatný Don Quijote na své herce Rocinantě vyrazí do boje s větrnými mlýny. Ty kupodivu jeho nápor vydržely. A v souvislosti s aktivisty nejrůznějšího ražení si na ni vždy vzpomenu. Oni mě nějak toho zchudlého šlechtice připomínají.
Tito pseudobojovníci za lidské dobro by nás chtěli po vzoru francouzského filozofa Jeana-Jacques Rousseaua dostat zpátky na stromy. Potíž je v tom, že většina normálních lidí o to nestojí.
