Jedenáctého září, to není jen výročí teroristických útoků na USA, ale i hrdinského činu tří Čechů, kteří před sedmdesáti léty spolu s dalšími unikli zločinnému komunistickému režimu za svobodou. Perfektní akce.
Jak uvedl web Forum24.CZ, bylo 11. září 1951, kdy v 9.55 vyrazil rychlík z Prahy do Chebu, který pak s několika odpojenými vagony pokračoval jako osobní vlak do Aše. Tři lidé, strojvedoucí Jaroslav Konvalinka, výpravčí Karel Truska a lékař Jaroslav Švec však věděli, že tentokrát jeho jízda neskončí na českém respektive československém území, ale až za „kopečky“.
Tato trojice začala mít problémy s komunisty, kteří v padesátých letech rozpoutali brutální teror proti vlastnímu obyvatelstvu, mnoho lidí zavraždili a desítky tisíc pak uvěznili v lágrech. Nelze se tedy divit tomu, že mnoho nespokojenců utíkalo ze socialistického ráje. Proto v roce 1951 začal rudý totalitní režim opevňovat hranici se svobodným světem drátěnými zátarasy s nabitým elektrickým proudem, který zabíjel lidi, a dalším zábranami. Jenomže po trati z Aše dále do Německa tehdy jezdily nákladní vlaky s uhlím, a na hranici ji kryla pouze závora, která se dala snadno prorazit. A na tom tato trojice postavila svůj plán. Vlak, jehož lokomotivu řídil strojvedoucí Konvalinka, v Aši nezastaví, nabere rychlost a profrčí si to až do Bavorska.
Na první pohled to vypadá jednoduše, ale tak to není. Stačí zatáhnout za záchrannou brzdu, vlak zastaví a strojvedoucí tomu nezabrání. Jenomže útěk zorganizovali zkušení ajznboňáci, kteří si dokázali poradit a záchrannou brzdu odpojili. Tohle není zase tak technicky jednoduchý úkon, nicméně se podařil, a pokusy zastavit vlak pomocí záchranné brzdy neuspěly.
Vlak tedy dojel až do bavorského Wildenau zhruba 500 metrů za státní hranicí. Ze 110 cestujících se jich nevrátilo 36, tedy asi třetina. Bylo to tím, že mezi nimi byli studenti vracející se domů ze škol, lázeňští hosté z Františkových lázní i příslušníci pohraniční stráže, kteří o této akci nic nevěděli. Mnozí z nich sice také uvažovali o emigraci, ale nechtěli ohrozit své příbuzné doma, kterým by se komunisté dokázali pořádně mstít. Ostatně ani navrátilci to neměli jednoduché, protože byli podezíráni, vyšetřováni, šikanováni a perzekuováni.
Tento čin považuji za morálně oprávněný a hodný úcty. Rudí u nás po únoru 1948 nastolili zločinný teroristický režim a jakýkoliv odpor proti němu byl spravedlivý. Ano, za normálních okolností by se takový akt považoval za únos a zločin. Jenomže v socialistickém Československu standardní poměry nebyly. V civilizované zemi stačí vzít pas a odjet do ciziny, komunisté to nedovolovali nebo umožňovali za velmi složitých podmínek. A jak se říká, na hrubý pytel hrubá záplata. Líbilo by se mi také, kdyby se organizátoři vlaku svobody dočkali státních vyznamenání.
https://www.forum24.cz/nezastavil-pred-70-lety-prorazil-hranicni-zavoru-vlak-svobody-jeden-z-nejslavnejsich-uteku-z-komunistickeho-raje
