Je to smutný příběh. Řecká vláda opakovaně pláče nad tím, že nezvládá problémy s uprchlíky a nabádá ostatní členské země Evropské unie, aby si jich část převzaly. Jenomže si za potíže také může sama.
Podmínky v řeckých uprchlických táborech jsou otřesné a v současné době, kdy hrozí rozšíření koronaviru, to vůbec není dobrá zpráva. Řekové by měli především v souladu se zásadami schengenské úmluvy chránit svoje hranice a nevpouštět do země, ty, kteří na to nemají nárok. Dále je nutné rozlišovat mezi skutečnými uprchlíky, kteří ze svých původních vlastí utíkají z obavy o svůj život a migranty, jímž v jejich zemích nic nehrozí a pouze přicházejí za lepším bytím.
A pak je tu velmi vážný problém na který upozornil v pořadu ČT 24 europoslanec Tomáš Zdechovský. „Řecko od roku 2015 získalo více než 1,6 miliard € na zvládnutí humanitární krize. V roce 2018 jsme v kontrolním výboru začali zjišťovat obrovské mezery v čerpání těchto peněz a začalo vyšetřování, kam se peníze dostaly. Část peněz se jednoduše řečeno ztratila pod rukama odpovědné vlády. Já jsem toto téma vznesl na diskuzi s tehdejším komisařem pro migraci Avramopoulosem, v současné době Komise celou věc intenzivně řeší,“ upřesnil Zdechovský. Tohle bylo řečeno velmi diplomaticky, já bych to nazval rovnou, že tyto peníze byly v Řecku vinou tamní vlády ukradeny. Takže Řekové by si místo volání o pomoc měli nejdříve zamést před vlastním prahem.
Každý extrém je škodlivý, tedy výkřiky, ať se uprchlíci či migranti utopí v moři na jedné straně a bezvýhradné přijímání všech příchozích na straně druhé. Není fakt možné přemístit stamilióny Afričanů a Asiatů do Evropy. Jak však správně podotkl europoslanec Zdechovský, uprchlické kvóty, které řada evropských států odmítá nejsou řešením, a nebylo by ani demokratické jim je vnucovat proti jejich vůli.
Ukazuje se, že kdysi byla chybou předčasná dekolonizace, kdy africké a asijské země získaly nezávislost a neuměly s ní zacházet. Jeden můj kamarád dokonce prohlásil, že dekolonizace je po holocaustu nejhorším zločinem 20. století. To jsou poněkud silná slova, ale je fakt, že v mnoha případech nové samostatné státy životy svých obyvatel na rozdíl od koloniální éry nijak nezlepšily a spíš ještě zhoršily. To se týkalo například diktátorských režimů Ugandy a Středoafrické republiky. Mnohé bývalé kolonie nemají funkční správu, jsou rozvrácené a lidé z nich logicky utíkají.
Tohle je však historie, která vrátit nejde, a tak zpátky k současnosti. Jako nejreálnější řešení se jeví účinná pomoc africkým a asijským zemí, aby z nich nemuseli odcházet migranti za lepším životem. Ovšem pouhé posílání peněz by nic nevyřešilo, protože ty by končily u tamních zkorumpovaných vládců a většina lidí by z nich nic neměla. Jisté přísloví praví, „nedávej chudákovi ryby, ale nauč jej ty ryby chytat, aby už neměl nouzi.“ takže asi tak nějak.
