Právě čtu knihu o vyhlazovacím lágru Osvětim. Je to hrozné čtení, o tom, jak tam byli vražděni Židé v rámci jejich cílené likvidace nacistickým režimem. Má však dojem, že toto řešení by uvítali i současní odpůrci Izraele.
Tito lidé tvrdí, že pouze kritizují Izrael za jeho údajné přečiny. Já o žádných tedy nevím, ale dokážu pochopit reakce Židů po jejich zkušenostech z II. světové války, kdy na popud německých nacistů jich bylo na šest milionů zplynováno či jinak zavražděno. Je tedy jasné, že velmi důrazně brání svoji existenci a premiér Benjamin Netanjahu důrazně řekl „že, Izrael bude vždy bránit svoji svobodu a nevzdá se bez boje jako Československo v roce 1938.“
Kritici současného Izraele mají jedno společné, velmi otře útočí na Židovský stát, ale zločiny arabských muslimských fanatiků okázale přehlížejí. Když palestinský Hamás vystřeluje rakety na Izrael z pásma Gazy, které zabíjejí a zraňují nevinné lidi a ničí tamním osadníkům úrodu na polích, mlčí. A stejně tak mlčí i v případech teroristických útoků proti Izraelcům ze strany palestinských radikálů často spojených s bestiálním vraždění židovských civilistů včetně žen a dětí. To jsou zticha, ale běda, když si Izrael tyto odporné zločiny nenechá líbit a tvrdě jejich původce právem trestá. To je hned oheň na střeše.
Jsem přesvědčen, že mnozí tito nynější kritici Izraele by byli spokojeni s konečným řešením židovské otázky v nacistickém duchu. Oni Židy ve skutečnosti fanaticky nenávidí. Akorát se to veřejně bojí říct, protože by jim právem hrozil pobyt za mřížemi. Jsem stoupenec svobody projev, ale s výjimkou zlehčování, popírání a obdivu holokaustu. Je známou skutečností, že egyptský prezident Násir vyhrožoval, že jeho vojáci naházejí Židy do moře a Írán hlásá likvidaci Izrael i v současnosti. Rovněž existují důkazy o tom, že i nynější zástupci palestinské samosprávy by rádi viděli konec Židovského státu, přestože oficiálně hlásají opak. Arabské země jako Egypt či Sýrie také vědomě ukrývaly nacistické válečné zločince, kteří se podíleli na holokaustu.
