Vymyslet kvalitní expozici, která přiláká návštěvníky, je pro zaměstnance výstavních institucí velkým kumštem. Pracovníkům Jihočeského muzea v Českých Budějovicích se to podařilo.
Jedná se o výstavu Zvuk času, na které jsou vystaveny hodiny a hodinky z 16. - 19. století. Expozice o lidových krojích jistě mají také něco do sebe, ale upřímně řečeno, tolik jako třeba výstava, která se věnuje času a jeho měření je zajímavější, Alespoň pro mne určitě. Avšak věřím, že i pro mnohé další rovněž.
Je dobře že výstava není jenom o hodinách, jako takových, ale věnuje se i historii měření času. Je zajímavé se třeba dozvědět, že sluneční hodiny už znali staří Babyloňané, první mechanické hodiny vznikly na přelomu 13. a 14. století, první kapesní hodiny pak dokonce už v 16. století a spoustu dalších zajímavostí.
Některé hodiny jsou dokonalými uměleckými díly ať už ve stylu Art Deco nebo v barokním či jiném. K vidění jsou desítky exponátů. Jedinou jejich „vadou na kráse“ je fakt, že některé pocházejí ze soukromých sbírek a jsou vystaveny jen dočasně. Respektive do začátku února příštího roku v hlavní budově Jihočeského muzea.
Výstava je vynikající, i když mám drobnou výhradu. Návštěvník se z úvodního panelu výstavy ocitne ve směru prohlídky náhle v Art Decu, pak se dostane ke slunečním a jiným hodinám, a posléze do baroka. Já bych si spíš představil, že by lidé postupovali časem respektive staletími od začátku do konce, tedy od úvodu od éry slunečních či vodních hodin až ke konci 19. století. Ale to je vážně jen drobnost a proto dávám výstavě Zvuk času devadesát pět procent.
