Tak to ruskému diktátorovi nevyšlo. Určitě netušil, že svoji agresivní politikou napomůže rozšíření Severoatlantické obranné aliance. Povedlo se, o členství požádaly Švédsko a Finsko.
Je to velká prohra rusáckého tyrana Vladimíra Putina. Obě skandinávské země byly dlouhodobě tradičně neutrální. Švédsko válčilo naposledy v roce 1814 proti napoleonské Francii a Finsko pak zastávalo neutralitu od konce II. světové války, ve které bojovalo jako spojenec nacistického Německa. Nicméně má za sebou hrdinské boje v tzv. zimní válce v letech 1939 – 1940, kdy bylo napadeno agresivním Sovětským svazem. Finové nakonec sice byli donuceni přijmout mírové podmínky nadiktované agresory, přesto však dokázaly Rudé armádě uštědřit těžké porážky a způsobit jí velké ztráty. A je faktem, že finská armáda omezila své útočné akce proti SSSR především na osvobození svých okupovaných území a odmítla se například podílet na obležení Leningradu.
Finové tedy mají s rusáky smutné zkušenosti a jsou vůči nim hodně ostražití. Nicméně až do rusácké agrese proti Ukrajině byla většina Finů proti vstupu své země do NATO. Po nevyprovokovaném rusáckém vpádu na Ukrajinu nyní alianční členství podporuje 75% Finů. Tak to se Putinovi vážně povedl majstrštyk. Kreml strašil tím, že NATO obkličuje Ruskou federaci a nyní se tedy hranice Ruska se státy Severoatlantické aliance prodlouží o 1325 kilometrů. To je skvělý výsledek ruské politiky. Ruští představitelé by měli v Bruselu dostat metál za to, jak napomohli rozšíření Aliance.
Viníkem této situace je jednoznačně Moskva, která dosáhla opaku toho, čím vydírala své okolí. NATO posiluje svoje vojenské jednotky na svém východním křídle, v Polsku a Pobaltí. Finsko a Švédsko pak kvůli obavám z rusácké agresivity hodlají řešit svoji bezpečnost v Severoatlantické alianci. Nelze se jim divit. Věřím, že členy se stanou již brzy v horizontu měsíců. Námitky Turecka nejsou vážného a nepřekonatelného rázu.
