Před několika dny 30. července to mu bylo 600 let, kdy lůza na Novém Městě pražském vedena náboženským fanatikem Janem Želivským, zavraždila na radnici zdejší konšely. Začátek úpadku a devastace naší země.
Můj brněnský kamarád Bronislav Šimoník na svém facebookovém profilu přirovnal toto smutné výročí k první džihádistické akci u nás. Ano, rozumím námitce, že nelze srovnávat různá historická období, ale v tomto má Broňa pravdu. Toto násilí lze přirovnat k současným útokům radikálních islamistů ve světě. Tehdy před 600 lety se jednalo o čin na úrovni islamistického teroru.
Pravdou je, že zfanatizovaný dav zaútočil v neděli 30. července 1419 na novoměstskou radnici, odkud vyházel z okna českým králem Václavem IV. legitimně dosazené radní v čele s purkmistrem, které pak zavraždil. Příčiny tohoto útoku nejsou zcela jasné, podle některých pramenů chtěli stoupenci husitství osvobodit své vězněné souvěrce, kronikář Vavřinec z Březové tvrdí, že dav kráčel mimo radnici, a zaútočil na ní až poté, co se její osazenstvo vysmívalo průvodu v čele s oltářní svátosti. Stoprocentně potvrzená není ani účast Jana Žižky. Jelikož však zástupy husitů byly ozbrojeny, tak se beze všech pochybnosti jednalo o předem chystanou akci. Toto násilí, označované také jako první pražská defenestrace, je třeba rázně odsoudit.
Její původce fanatický kněz Jan Želivský je zločinnou postavou české historie, srovnatelnou s islamistickými radikály páchajícími teroristické útoky proti nevinným lidem. Společné mají to, že složité společenské problémy řeší protiprávním brutálním násilím. Islamisté i radikální husité si vysnili dokonalou společnost, a k ní se chtěli a chtějí dopracovat terorem a vraždami nevinných lidí. Útok na radnici není legálním prostředkem ke sjednání nápravy, ale teroristickým činem. Želivský jaksi zapomněl na slova svatého Pavla, „nikdo není spravedlivý, nikdo ani jeden.“ Čili všichni lidé jsou hříšní.
Bohužel, tehdy vládl slabý král Václav IV., který proti těmto fanatickým náboženským násilníkům rázně nezasáhl. K důsledkům tohoto činu patřil obrovský úpadek českých zemí a její vržení o desítky let zpět. Karlova univerzita se ze světově proslulého centra vzdělávání změnila v provinční učiliště s jedinou artistickou (filozofickou) fakultou. Byla devastována výzdoba v kostelích, rozbíjeny obrazy a sochy, vyrabovány kláštery, zničeny vzácné knihy, hanobeny hroby a vražděni odpůrci husitů včetně žen a dětí. To všechno byly důsledky husitského řádění. A je příznačné, že i fanatičtí muslimové rozbíjeli sochy a obrazy.
Islamisty za jejich řádění právem odsuzujeme. Ovšem Želivský a radikální husité byli srovnatelní zločinci a jsou oslavováni. Poněkud schizofrenie. Je také smutné, že šílenec Jan Želivský má na Staroměstské radnici pamětní desku s komunistickým obsahem, že byl zabit proto, že stál v cestě měšťácké reakci.
Já jsem rád, že pocházím z Brna a nyní žijí v Českých Budějovicích, a obě tato královská města byla rázně protihusitská.
