Když někdo vytrvale podporuje terorismus včetně vražd civilistů mezi nimi také žen a dětí v sousední zemi, nezaslouží si žádný soucit. A to je případ této arabské země, která nyní trpí tím, co sama dělala u sousedů.
Pravdou je, že syrští Arabové otevřeně sympatizovali s hitlerovským Německem a po vyhlášení nezávislosti v roce 1946 ukrývaly tamní vlády nacistické válečné zločince včetně těch nejhorších masových vrahů. Důvod byl jasný - protižidovská nenávist.
Sýrie vytrvale podporovala teroristická hnutí, jako jsou Hamás a Hizballáh, schvalovala zločinné útoky proti izraelskému obyvatelstvu včetně vražd žena dětí a nezastavila se ani před podporou radikálních islamistů, která využívala jak proti židovskému státu, tak proti křesťanům v Libanonu. Je to také Sýrie, která se podílela na rozvrácení a zničení kdysi nádherného Libanonu.
V roce 1948 se tato země podílela na arabské agresi vůči Izraeli, naštěstí byla poražena. O necelých dvacet let později se rovněž zúčastnila proslulé šestidenní války s Izraelem, při které byla zase na hlavu rozdrcena. Tento konflikt vyprovokoval Egypt uzavřením Tiranské úžiny, což se rovnalo z hlediska mezinárodního práva vyhlášení války Židovskému státu. Sýrie přišla v tomto konfliktu o Golanské výšiny, ze kterých trvale odstřelovala území Izraele včetně důležitého vodovodu, který spojoval severní a jižní část země. Od roku 1970 vládne v Sýrii klan Asádovců, ovšem v nenávistné protiizraelské politice se nic nezměnilo. V roce 1973 v tzv. jomkipurské válce Sýrie společně s Egyptem překvapivě zaútočila na Izrael, nicméně opět se dočkala zdrcující porážky.
Na rozdíl od Jordánska a Egypta Sýrie neuzavřela mír s Izraelem, odmítá jeho existenci a podněcuje násilí v této zemi, stejně jako v Libanonu. Pak ovšem nemůže dostat zpátky Golanské výšiny, které obsadil Židovský stát, protože nelze vyloučit, že by odtud opět odstřelovala jeho území. Přitom Izrael je schopen se domluvit se svými sousedy. Důkazem je campdavidská dohoda s Egyptem, kterému výměnou za mírovou smlouvu vrátil Sinaj obsazený v roce 1967. Kdyby Sýrie chtěla, mohla mít mír se svým sousedem už dávno.
Sýrie jinde podporovala muslimské radikály, doma je potlačovala. Poprvé v roce 1982 při vzpouře muslimského bratrstva. Takže islámský radikalismus v Sýrii není záležitostí posledních let. Výrazně se tento stát podílel na rozvracení a teroru v sousedních zemích a nyní sám trpí občanskou válkou. Má, co si zasloužil. Jak praví jisté české přísloví, „kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.“ Tamních křesťanů je mě ovšem líto, a jsem rád, že někteří z nich našli svůj nový domov v České republice.
Sýrie má jistého významného spojence a tím je Rusko. Můžeme se ptát, proč Kreml nedotlačil tuto arabskou zemi, ve které má významnou vojenskou základnu, k mírové smlouvě se svým židovským sousedem? Těžko říci, možná proto, že má zájem na napětí v oblasti.
K politování jsou pseudohumanisté, kteří nyní roní krokodýlí slzy na "ubohou" Sýrií, ale předchozí zločiny jí páchané, je nechávali klidnými. Jsou to bezpáteřní, nemorální pokrytci.
