Soudruzi nám za čtyřicet let navykládali hodně lží. Údajně jsme měli kráčet k zářným světlým zítřkům, ve skutečnosti jsme se však neodvratně blížili ke katastrofě. Komunistické zdravotnictví vystižně charakterizuje parafráze zkratky OÚNZ (odevzdej úplatek nebo zahyneš).
Vtip je v tom, že soudruzi se rádi poměřovali s předmnichovskou ČSR nebo s ostatními socialistickými státy a to pak vyhrávali. V páté třídě nám souška učitelka valila klíny do hlav, že za první republiky lidé umírali na angínu, protože neznali penicilín, kdežto nyní už naše socialistické zdravotnictví nabízí nemocným antibiotika. Svatá prostoto!
Nová kniha mladého historika Jakuba Rákosníka Sovětizace sociálního státu a podtitulkem Lidově demokratický režim a sociální práva občanů v Československu 1945 – 1960 údajné budovatele skvělých zítřků zbavuje svatozáře.
Bolševici se totiž jaksi cudně zapomínali srovnávat s vyspělými evropskými zeměmi, například s Rakouskem a SRN a v tomto zápase prohrávali na celé čáře, jako i ve zdravotnictví.
Autor poctivě uvádí, že v prvních dvaceti letech dosáhli komunisté ve zdravotnictví jistých úspěchů, například v očkovacích programech a zajištění všeobecné dostupnosti zdravotní péče.
Za normalizace už to bylo daleko horší a přiznává to i odborná literatura. Jedním z ukazatelů kvality zdravotní péče je průměrný věk dožití. Ještě v šedesátých let na tom nebylo Česko špatně a na počátku šedesátých let se muži dožívali v průměru 67,2 let a ženy 72,8 let.
Jenomže v letech 1965 až 1989 se v tehdejším socialistickém Československu zvýšil průměrný věk dožití u mužů o pouhých 0,3 let a u žen o 1,8 let! Podobný mírný nárůst byl v Polsku a NDR. V SSSR, Maďarsku, Rumunsku a Bulharsku se ves tejném období průměrný věk dožití dokonce snížil!
Západní Evropa nás tak v průměrném věku dožití za zmíněných 24 let výrazně předběhla. Vždyť ve Francii se toto číslo zvýšilo u mužů o 5 let, a u žen o 5,9 let. V USA, které na tom byly v šedesátých letech stejně jako my, se dožití u mužů zvýšilo o 4.7 let a u žen o 4,9 let.
Uznávaný kardiochirurg Jan Pirk kdysi v MF DNES uvedl další zajímavá čísla. Jak je známo, kardiochirurgické operace, čili zákroky na lidských srdcích, zabraňují předčasnému umírání. V roce 1988 s v tehdejší ČSSR provedlo na 150 takových zákroků na milion obyvatel, kdežto v zemích západní Evropy a USA to činilo v průměru 700 až 800 kardiochirurgických operací na milion obyvatel a tisíce lidí tak u nás za rudé totality zbytečně umíraly, protože se jim včas nedostalo odpovídající zdravotní péče. (Pro srovnání v současné době se v Česku i v USA a západní Evropě provádí na tisíc kardiochirurgických operací na milion obyvatel)
Komunistické Československo tak jako v mnoha jiných oblastech i ve zdravotnictví výrazně zaostávalo za vyspělým světem. Lidem se nedostávalo kvalitních potřebných léků a nemocnicím chyběly moderní přístroje.
To byl důsledek oné tolik propagované bezplatnosti, které znamenalo akorát tak plýtvání léky a zneužívání zdravotní péče. Ano, když jste přišli k doktorovi s chřipkou, tak ten paralen za deset korun byl proplacen z peněz daňových poplatníků. Jenomže, jestliže jste potřebovali dialýzu čili umělou ledvinu a byli důchodci, bolševici vás nechali s klidem umřít a tak dali najevo, že je vlastně senioři vůbec nezajímají.
