To nikdy není pěkné, ale reakce fanoušků v Přerově po čtvrtfinále hokejového mistrovství žen do 18 let mezi Českou republikou a Ruskem byla pochopitelná. Hlasitě protestovali proti ruské brutalitě.
Je faktem, že tohle utkání nezvládla především švédská rozhodčí, ale to neomlouvá skandální chování ruských hráček. Do ležícího bezvládného protihráče na zemi se nemlátí, to je svaté pravidlo, které Rusky porušily. Nikdo rozumný nebude popírat, že zápas vyhráli zaslouženě, protože byly lepší, ale jejich chování už nikoliv.
Vždy je třeba rozlišovat příčinu a důsledek. Příčinou bylo nesportovní chování Rusek a důsledkem pískot při ruské hymně a házení kelímků od piva a mnoho dalšího na ruské hráčky. Od Rusů už zazněly stížnosti a námitky o fair play. Nás ovšem o sportovním duchu nebude poučovat země, která doping čili masové podvody organizuje na státní úrovni.
Obecně platí, že není správné pískat při jakékoliv státní hymně. Ovšem výjimky potvrzují pravidlo a právě tento přerovský případ je onou akceptovatelnou výjimkou, protože to nebylo bezdůvodné.
Včera mě ovšem mimořádně potěšil semifinálový zápas mezi USA a Ruskem. Američanky vyhrály 6:0 a já si ze samé radosti zazpíval Oh say can you see, čili americkou hymnu.
http://tapolitika.cz/ze-sveta/ruska-mozaika/cesti-fanousci-vypiskali-hymnu-ruka-po-vitezstvi-ruskych-hokejistek-je-to-jak-v-68-stezuji-si-rusove/
