Ruský prezident Vladimír Putin zveřejnil v červnu na serveru The National Interest anglicky psaný článek k výročí ukončení druhé světové války. V něm nehorázně zkreslil historickou pravdu.
Ve své stati uvedl, že pobaltské republiky se připojily k Sovětskému svazu dobrovolně. Rozumím tomu, proč to udělal, on má samozřejmě plné právo sdělit veřejnosti svůj respektive ruský pohled na události, které předcházely II. světové válce včetně tehdejší sovětsko- německé smlouvy o neútočení ze srpna 1939. Některé jeho postřehy jsou zajímavé, ale někdy se drží překonaných sovětsko komunistických lží. To se například týká i jeho výkladu tehdejšího dění v Pobaltí.
K tomu napsal doslova. „Na podzim 1939, když řešil vojenské a strategické obranné úkoly, zahájil Sovětský svaz proces inkorporace Litvy, Lotyšska a Estonska. Jejich vstup jako svazových republik do Sovětského stavu byl realizován mezistátními dohodami a za souhlasu tamních zvolených vlád. To odpovídalo normám mezinárodního a státního práva té doby. Navíc Litvě byly v říjnu 1939 vráceny Vilnius a okolní oblasti, které dříve patřily Polsku. Pobaltské státy si v rámci SSSR zachovaly své státní orgány, jazyk, měly zástupce v sovětských nejvyšších strukturách.“
To je bohužel silně zkreslené hodnocení. Právě v tomto roce si připomínáme 80. výročí okupace Pobaltí tehdejším Sovětským svazem, Litva, Lotyšsko a Estonsko se staly jeho „dobrovolnou“ součástí asi stejně tak, jako české země v březnu 1939 protektorátem pod patronací hitlerovského Německa a Slovensko samostatným státem. V knize francouzského historika Thierryho Woltona Rudohnědá nemoc 20. století jsou uvedeny citace tehdejšího sovětského ministra zahraničí Vjačeslava Molotova, který sám potvrzuje, že pobaltské země o sovětskou nadvládu nestály. „Jejich buržoazní představitelé odmítali podepsat připojení k Sovětskému svazu...Zvolil jsem velmi tvrdý postup. Lotyšský ministr zahraničních věcí přijel v roce 1939 do Moskvy... Nevrátíte se domů, dokud nepodepíšete... V případě Estonska to byl ministr obrany. Dal jsem rozkaz našim čekistům (političtí policisté), aby je nepustili, dokud nepodepíšou.“ Pozoruhodná to dobrovolnost.
To byl stejný brutální nátlak, jaký vyvinuli němečtí představitelé na československého prezidenta Emanuela Háchu, aby podepsal vznik protektorátu Čechy a Morava. Například Hermann Göring mu vyhrožoval, že když se bude vzpírat, tak bombardéry Luftwaffe srovnají Prahu se zemí. Inu, komunistické a nacistické totalitní režimy používají stejné gangsterské metody.
Umí si někdo představit, co by se stalo, kdyby německá kancléřka Angela Merkelová prohlásila, že v české země se v březnu 1939 připojily k Hitlerově říši dobrovolně? To by bylo řevu, ale Putin řekl v podstatě to samé.
V knize Dějiny pobaltských zemí je uvedeno, jak ono připojení k Sovětskému svazu vypadalo. Například Lotyšsko bylo v červnu 1940 okupováno Rudou armádou bez souhlasu tamní vlády. Sovětští vojáci obsadili v Rize rozhlasovou, telefonní a telegrafní ústřednu. Do prezidentského paláce přišel nechvalně proslulý sovětský prokurátor a diplomat Andrej Vyšinskij, který prezidentu Kárlisu Ulmanisovi a předal mu seznam jmen, které chtějí Sověti dosadit do tamní vlády. Když se Ulmanis zeptal, zda může v seznamu udělat nějaké změny, tak mu to bylo zamítnuto.
O měsíc později v červenci se v pobaltských republikách konaly volby podle socialistického střihu tedy s jedinou kandidátkou dopředu schválenou Moskvou a povinnou účastí. Podle oficiálních údajů více než 90% voličů v Litvě, Lotyšsku a Estonsku hlasovalo pro komunistické kandidáty, při údajně téměř stoprocentní volební účasti. Ve skutečnosti byla volební účast na Litvě maximálně třicetiprocentní. Kde nevolili místní obyvatelé, tam je zastoupili vojáci Rudé armády. O svobodných volbách tedy nemůže být vůbec řeč.
Sověti však nevěřili ani nově zvoleným poslancům, a tak třeba hlasování estonského parlamentu o připojení k SSSR se konalo za přítomnosti ozbrojených rudoarmějců.
Tuto lež odmítli i představitelé Židovské obce v Litvě, kteří uvedli, že vzdávají hold každému, kdo bojoval s nacisty, ale odmítají pokusy ruského prezidenta minimalizovat zločiny, které sovětský režim spáchal v pobaltských republikách Litvě, Lotyšsku a Estonsku.
Ano, sovětská okupace Pobaltí znamenala vraždění a deportace statisíců Litevců, Lotyšů a Estonců.
Důkazy jasně vyvracejí tvrzení prezidenta Putina o „svobodném“ vstupu pobaltských zemí. Je proto nepochopitelné, proč se současné Rusko ve svém oficiálním výkladu této smutné události stále drží komunistických lží a popírá sovětskou okupaci Pobaltí. Rozumní lidé chápou, že Ruská federace není Stalinovým Sovětským svazem a nemůže za jeho krvavé zločiny, ale jejich obhajoba je chucpe.
Je dobře, že proti tomuto nehoráznému výmyslu postavili ministr zahraničí USA Mike Pompeo se svými resortními kolegy z Litvy, Lotyšska a Estonska, kteří ve společném prohlášení odsoudili ruské snahy o přepisování historie a bagatelizování brutální sovětské okupace Pobaltí.
Tento blog vyšel původně před několika měsíci v mírně upravené podobě jako komentář v MF DNES.
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/zide-rusko-vladimir-putin-anexe-falsovani-dejin-historie-litva.A200630_134004_zahranicni_dtt
https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/usa-a-pobalti-obvinily-rusko-ze-snahy-prepisovat-dejiny/1915183
