Už před uzavřením příměří bylo jasné, že Rusové a promoskevští teroristé z východu Ukrajiny mír nechtějí. Byly to oni, kteří shodili ze stolu návrh prezidenta Petra Porošenka na okamžité příměří. Putin a jeho soukmenovci tak na Ukrajině zavinili smrt nevinných lidí. Byli to také separatisté, kteří ještě před příměřím zahájili masivní útoky proti vládním silám.
Ukázalo se dále, že údajné použití kazetových bomb ukrajinskou armádou bylo další trapnou lží kremelské propagandy.
Naopak, pravdou je trvalé porušování ženevských konvencí ze strany separatistických teroristů, kteří civilní obyvatelstvo používají jako živých štítů. Nic jiného není fakt, který potvrdila paní Jevalcevová z předměstí Doněcku, že separatisté běžně rozmisťují minomety na dvorku jejího domu a odtud odstřelují ukrajinské pozice. Logické je, že Ukrajinci palbu opětují. Jenomže jsou to teroristé z východu Ukrajiny, kteří se tímto podlým způsobem kryjí za civilisty.
V Minsku navrhoval ukrajinský prezident Porošenko okamžité příměří. Putin a separatisté s tím nesouhlasili, a navrhli jeho odložení až na sobotu. Proč? To začalo být každému normálnímu myslícímu člověku brzy jasné. Během této doby začali separatisté masivní útoky proti přístavu Mariupol a městu Děbalcevo. Zbytečně tak umírali lidé. Když si k tomu připočítáme odstřelovaní Mariupolu, kde separatisté záměrně stříleli na civilisty, a desítky jich povraždili, je jasné, kdo v poslední době podněcuje zlo na Ukrajině.
Bylo to jeden z hlavních proruských teroristických vůdců, který zpochybnil příměří v Minsku s tím, že pro Děbalcevo neplatí. V současné době tam separatisté opakovaně porušili dohodnuté příměří a odmítají do města pustit pozorovatelskou misi OBSE.
Pro pochopení událostí na východní Ukrajině je nutná znalost historie, která bohužel lékařům a technokratům mezi blogery chybí. Jak se dostali Rusové na východní Ukrajinu? Jednoduše, za velkého hladomoru v třicátých letech minulého století, cíleně řízeného Stalinem a komunistickým politbyrem, ve kterém převažovali etničtí Rusové, zemřelo hlady minimálně pět milionů Ukrajinců, celé vesnice zůstaly vylidněné. A tyto prázdné vesnice pak osídlili Rusové. Čili přítomnost Rusů na Ukrajině je důsledkem jednoho z nejhorších bolševických zločinů.
Tím, netvrdím, že mezi Ukrajinci bojujícími za prokyjevskou vládu jsou sami beránci. To určitě ne, ale válečný konflikt v Donbasu se koná evidentně v Putinově režii. Všichni mrtví jdou na účet Kremlu. Je jasné, že kdyby Rusové nezasáhli, byl tady od loňského srpna klid.
Také se nám tady nějak poslední dobou rozmohl takový nešvar, zatahovat do ukrajinského konfliktu srbskou kartu. Srbové ovšem nebyli v konfliktu při rozpadu Jugoslávie žádná neviňátka. Srbové třeba vypálili chorvatskou obec Čelije, odkud předtím vyhnali veškeré civilní obyvatelstvo. V obci Struga povraždily srbské bojůvky 17 civilistů včetně žen a dětí. Nejhoršího masakru a obzvlášť hrubého porušení Ženevské konvence se Srbové dopustili v listopadu 1991ve Vukovaru, kde po jeho dobytí popravili za městem 260 zraněných zajatců odvlečených z místní nemocnice. Stovky Chorvatů pak byly zavřeny do koncentračních táborů. Takže lži o hodných Srbech a zlých ostatních jednoduše neobstojí. Více se lze dočíst v knize Dějiny Chorvatska od autorů Petra Rychlíka a Milana Perenčeviče.
Jinak proti Srbům nic nemám, oni mě prostě nezajímají. Dokázali něcco výjimečného ve vědě, v ekonomice, mají na kontě v poslední době nějaký výjimečný technický objev? Odpověď zní nikoliv.
