Nebo prachobyčejní zbabělci? Obojí je možné, protože jsou silní pouze na webech a sociálních sítích. Když ale mají vyrazit do terénu, je to velká bída a jejich akce končí fiaskem. Silní jsou pouze přes klávesnice počítačů.
Navazuji na blog Tomáše Luňáka a mohu jej doplnit z vlastní zkušenosti. To bylo křiku na různých facebookových skupinách typu Přátelé Ruska, jak zastaví americký konvoj, jak ho budou blokovat vlastními těly, někde dokonce hrozili barikádami, házením dlažebních kostek atd. Pak nastala chvíle pravdy a vojáci na obrněných transportérech pod symboly hvězd a pruhů vjely na území České Republiky. Po celou dobu jejich spanilé dragounské jízdy se opakoval stejný scénář: Tisíce a možná i desetitisíce lidí s lesy amerických vlajek, kteří je vítali, naproti tomu desítky, maximálně stovky protestujících, kterých si Američané ani nevšimli. Neplánované zpoždění nabral konvoj hned za hranicemi u Ostravy, ale nikoliv kvůli nějaké blokádě, ale nadšené davy jej nechtěly pustit dále.
Byla legrace číst si pak reakce na proruských sociálních sítích. Mohutně se rozčiloval Jiří Vyvadil, který dokonce hrozil své skupině Přátelé Ruska rozpuštěním. Jinde naříkal nějaký penzista z Olomouce, že stál u dálnice s ruskou vlajkou sám jako trubka a musel poslouchat urážky „podplacených sluhů amerického imperialismu“. „Tady ve skupině jste všichni silní, ale to je tak všechno,“ rozčiloval se.
Já mám osobní zážitky z vítání amerických vojáků v Plzni, kteří sem přijeli uctít památku svých padlých předchůdců při osvobozování Plzně v květnu 1945. Právě komunista a zdejší bloger Petr Cvalín svolal proti Američanům demonstraci u plzeňské radnice. Dostavilo se na ní celých třináct účastníků, proti nim stály ovšem minimálně tři stovky lidí vítajících Američany. Sotva začal mluvit do amplionu (jeho spoluprotestující se od něj raději vzdálili), nastal řev a pískot, takže během chvilky raději skončil, protože pochopil, že to nemá smysl. Měl štěstí, že ho chránili policisté, protože někteří horkokrevní jedinci si to s ním chtěli vyřídit, jak se říká, po dělnicku. Později u památníku Díky Ameriko nadšeně zdravila americké vojáky více než tisícovka lidí. Čili konkrétně v západočeské metropoli stálo proti zhruba třinácti stům příznivcům Západu třináct odpůrců, čili stokrát menší síla. Komunisté a další extrémisté tak utrpěli totální debakl.
Z hlediska těchto nezpochybnitelných faktů je jasné, že 71% Čechů hodnotí negativně ruského prezidenta Vladimíra Putina. Češi jsou příznivci Západu a stoupenci Ruska jsou převážně pouhou virtuální realitou, kteří, když už neví kudy kam, obviňují ty, jež s nimi nesouhlasí s nacismu, nadávají jim do fašistů atd. To už jsou zkrátka známky zoufalství z toho, že z Kremlu už brzy přestanou posílat jidášské groše.
Slušný krach zažili levicoví extrémisté nedávno také v Brně, i když na jiné akci, ale tito demonstrant patří do stejné sorty, jako Ti, co bouřili proti konvoji. Nedávno se v moravské metropoli konala vzpomínka na oběti pochodu smrti, tedy na německé obyvatele Brna, kteří zemřeli v roce 1945 při protiprávním vyhnání na cestě k rakouským hranicím. Tuto smutnou událost si připomněly stovky lidí. Proti nim demonstrovalo deset komunistů a ultranacionalistů.
Krátce po této události přijal brněnský primátor Petr Vokřál předáka sudetských Němců Bernda Posselta, který se den předtím přímo v Lidicích omluvil za nacistická zvěrstva a poprosil za odpuštění. Takové gesto je třeba ocenit. Nicméně k Nové radnici, sídlu brněnského magistrátu, dorazilo asi osm protestujících. To, že je nikdo rozumný nebral vážně, nemá snad ani cenu dodávat.
Takže různé proruské a levicově extrémistické aktivity jsou zkrátka záležitostí výrazné menšiny obyvatel České republiky, která však o to více křičí, srší nadávkami, útočí v diskusích a jako správně zbabělá posílá anonymy. To je ovšem jediné, na co se vzmůže a proto nemá cenu se jí zabývat.
