Před 110 lety 18. září 1911 zemřel ruský premiér Pjotr Arkaďjevič Stolypin. Čtyři dny poté, co jej během představení v kyjevském divadle smrtelně postřelil anarchista a zároveň agent tajné služby Ochranky Dmitrij Bogrov.
Byla to velká ztráta pro Rusko, protože tento osvícený politik byl strůjcem potřebných reforem, které tuto zemi posouvaly dopředu. Stolypin, který byl předsedou ruské vlády za cara Mikuláše II. v letech 1906 – 1911, patřil bezpochyby k nejvýznamnějším osobnostem ruské historie a zasloužil se o významný vzestup této země. V roce 2008 jej v televizním hlasování diváci zvolili druhým nejvýznamnějším Rusem v dějinách za vítězem nad křižáky novgorodským knížetem Alexandrem Něvským, ale před komunistickým zločincem Josifem Stalinem. To je jasný a přesvědčivý důkaz jeho zásluh.
Důležitá byla především Stolypinova agrární reforma, která umožnila výrazné zvýšení výkonnosti ruského zemědělství. V podstatě se jednalo o privatizaci obščinové půdy (v Rusku nepatřila půda farmářům, jako v jiných zemích, ale tzv. Obščině, která ji přidělovala jednotlivým členům k hospodaření. Jednalo se tedy o kolektivní vlastnictví). Stolypin si dobře uvědomoval, že tento systém je málo výkonný a proto rolníkům, kteří o to měli zájem, umožnil nákup pozemků do soukromého vlastnictví. Cílem bylo zvýšit zemědělskou produkci a vytvořit bohatou vrstvu vesnického obyvatelstva. To se částečně povedlo, bohužel tyto potřebné změny narážely na odpor části méně prozíravého rolnictva. Přesto se úroda obilovin v Rusku v letech 1894 – 1912 zdvojnásobila z 2 miliard pudů (1 pud % = 16,38kg) na 4 miliardy pudů.
Premiér Stolypin také podporoval výstavbu železnic včetně Transsibiřské magistrály. Jejich délka dosáhla před I. světovou válkou zhruba 75 tisíc kilometrů a po USA to byla druhá nejdelší železniční síť v rámci jedné země na světě.
Pravdou tedy je, že Rusko tenkrát zažilo mohutný hospodářský rozkvět, a zvláště po roce 1906 za Stolypinovy premiérské éry. Produkce vytavené oceli a železa v letech 1893 – 1913 vzrostla 13x na 4,04 milionů tun, těžba uhlí 6x na 38 milionů tun, těžba ropy dosáhla 9 milionů tun, výroba cukru se zvýšila 4x na 1 470 000 tun, výroba bavlny 7x na 416 000 tun. Ruský bavlnářský průmysl zaujímal svoji produkci čtvrté místo na světě, po Velké Británii, USA a Německu. Obilí a cukr patřily k významným vývozním komoditám. Průmyslová výroba v té době rostla v průměru o solidních 9% ročně, a ekonomika celkově o 7% ročně.
V roce 1911 byla zahájeny výstavba na tehdejší dobu moderních strojírenských závodů. Jejich základní kapitál vzrostl ze 120 milionů rublů za pouhé dva roky na 220 milionů rublů v roce 1913. Zlatý poklad Ruska se z hodnoty 648 milionů rublů v roce 1894 zvýšil na 1614 milionů rublů v roce 1914.
Dělníkův plat v roce 1913 byl reálně vyšší než v roce 1940 a doloženo je to přesvědčivě na množství zboží, které se z něj dalo koupit. Nehledě na to, že za cara byly obchody dobře zásobeny a o potraviny nebyla nouze, kdežto ve třicátých letech za Stalina byl chleba na příděl, kupující na něj stáli hodinové fronty a při komunisty uměle vyvolaném hladomoru zemřely miliony lidí.
To, že v Rusku rostla začátkem 20. století životní úroveň, potvrzuje ve své přednášce V předvečer katastrofy renomovaný historik profesor Andrej Zubov. Ta vyšla v knize Rusko 1917 katastrofa, což je celkový souhrn osmi přednášek pana profesora objasňujících příčinu bolševického puče.
V roce 1894 činila spotřeba cukru 8 liber (1 libra cca 0,45 kg) na osobu ročně, v roce 1913 už 18 liber. V roce 1890 se v Rusku spotřebovalo 40 milionů kilogramu čaje, v roce 1913 pak 75 milionů kilogramu čaje. Po roce 1905 už nebyl v Rusku hlad jako později za vlády komunistů.
Hlavní příčinou toho, proč se carské Rusko přes všechny své úspěchy nevyrovnalo ekonomicky vyspělým zemím, byl nedostatek času. Když se v roce 1909 ptali Stolypina, co teď Rusko nejvíc potřebuje, on odpověděl jasně.„Dvacet let míru.“ To znamená, že na stabilizaci země a zvýšení její ekonomické výkonosti bylo potřeba dvacet let bez válek, tedy do roku 1929. Jak je známo, tento čas nebyl Rusku dopřán, protože v roce 1914 vypukla První světová válka. Také Stolypinovo zavraždění o tři roky dříve bylo pro zemi velkou ztrátou, protože jeho nástupci nedosahovali jeho úrovně a schopností.
Na druhé straně není pravdou, že by Rusko po roce 1905 bylo nějakou zaostalou feudální zemí, jak také bývá občas některými méně vzdělanými jedinci prezentováno.
